Vyhledávání
Dvě třetiny rodičů při výchově dětí používají fyzické tresty
Téměř dvě třetiny českých rodičů při výchově dětí používají fyzické tresty. Polovina z nich nejčastěji přistupuje k plácnutí na zadek či přes ruce, pětina dá pohlavek či facku. Přes dvě pětiny Čechů (43 procent) ale facku či plácnutí za fyzický trest nepovažuje. Vyplývá to z letošního výzkumu Ligy otevřených mužů (LOM) a výzkumné agentury Nielsen Admosphere. Přístup české populace k fyzickému trestání se za posledních pět let nezměnil.
Využívání fyzických trestů minimálně ve výjimečných případech v průzkumu připustilo 63 procent dotázaných. Téměř polovina (46 procent) z nich k potrestání sáhne kvůli neuposlechnutí rodiče nebo prarodiče. Druhým nejčastějším důvodem je lhaní dítěte, které je významnější (59 procent) u rodičů dětí starších 18 let. U rodičů mladších dětí je lhaní důvodem ve 34 procentech.
V posouzení toho, zda facka je či není fyzický trest, jsou patrné generační rozdíly. Zatímco mezi lidmi nad 55 let 58 procent míní, že facka není fyzický trest, u lidí mladších 24 let je to 27 procent.
Podle mínění 68 procent Čechů plácnutí či facka dítě nevychovávají, v určitých situacích je ale stále považují za nejlepší řešení. Zákaz fyzických trestů, který v řadě evropských zemí platí, podporuje sedm procent Čechů.
“Fyzické tresty rodiče velmi často používají s cílem udržet si rodičovskou autoritu a ukázat dítěti potřebné hranice. Tyto tresty, především při jejich pravidelném používání, však autoritu rodiče snižují a hranice, které jimi rodič u dítěte vytváří, jsou hranicemi strachu a nikoli hranicemi vnitřními. Dítě dodržuje pravidla ne proto, že se s nimi ztotožňuje, ale proto, že se bojí,” uvedl Petr Matoušek z projektu Výchova bez násilí, který LOM letos realizuje.
Česko patří v EU mezi několik posledních zemí, které nezakázaly tělesné trestání dětí. Zákaz bití a jiného fyzického týraní doporučoval republice výbor OSN pro práva dítěte, před lety ho navrhoval i stejně zaměřený vládní výbor. V roce 2004 celoevropský zákaz tělesných trestů dětí doporučovalo Parlamentní shromáždění Rady Evropy.
Na fyzické tresty v Česku se zaměřila dřívější studie Univerzity Karlovy, na kterou se odvolává i národní strategie prevence násilí na dětech. Výsledky ukázaly, že v roce 2004 nikdy nezažilo nějaký tělesný trest 14 procent českých dětí. U čtvrtiny bitých chlapců a děvčat se pak dalo mluvit o týrání, dostávali tvrdým předmětem a po bití jim zůstávaly stopy.