20. ledna 1969 se upálil Maďar Sándor Bauer (†17). Protestoval proti okupaci Československa

20. ledna 2019·Zprávy·Barbora Pisingerová

Zdroj: Állambiztonsági szolgálatok történeti levéltára (Maďarské archivy státních bezpečnostních složek)

Teprve sedmnáctiletý maďarský učeň Sándor Bauer se před 50 lety, 20. ledna 1969, upálil na schodech Maďarského národního muzea v Budapešti. Svůj protest proti okupaci Československa v 1968 a proti přítomnosti sovětských vojsk v Maďarsku uskutečnil jen čtyři dny po Janu Palachovi (a den po jeho úmrtí), jehož činem i místem se Bauer inspiroval. Bauer zemřel na následky těžkých popálenin o tři dny později.

Uběhlo 30 let od Palachova týdne: Nečekané protesty otřásly komunistickým režimem

Důvody svého činu popsal Bauer v dopise, který na rozloučenou zanechal svým spolužákům a učitelům. “Upálil jsem se za živa, jako ten československý mladík, který se upálil 16. ledna. Chci tak protestovat proti sovětské okupaci,” napsal například Bauer, který při svém protestu v rukách držel dvě papírové národní vlajky. Další dopis napsal své rodině.

Pohřeb se 28. ledna konal tajně a za přísných bezpečnostních opatření v Budapešti. Mohli se ho zúčastnit jen rodiče a nejbližší příbuzní. Zajímavostí je, že ve stejný den, kdy se zapálil Bauer, se ke stejnému činu odhodlal i Josef Hlavatý. O motivu tohoto plzeňského dělníka ale dodnes panují pochybnosti.

Bauer se narodil 21. února 1952 v Budapešti. Jako čtyřletý zažil maďarské povstání v roce 1956, kdy byt jeho rodiny rozstřílely sovětské tanky. Kvůli nevyhovujícímu kádrovému posudku se nedostal na lesnickou střední školu a učil se proto automechanikem. Již od mládí Bauera zajímala historie a literatura a podle pamětníků působil jako podivín a idealista.

Ke svému protestu se odhodlal 20. ledna 1969 hodinu po poledni. “Chtěl bych žít, ale národ a proletáři teď potřebují mé na uhel ohořelé tělo,”napsal také v dopise na rozloučenou svým nejbližším. Státní bezpečnost ihned zahájila vyšetřování a ve vazbě skončili dva Bauerovi přátelé.

Státní bezpečnost také dokázala Bauerův čin a jeho motivaci dobře utajit. Dopisy a letáky okamžitě zabavila při domovních prohlídkách a komunistický tisk psal o činu duševně nemocného člověka. O případu tehdy krátce psalo i Rudé právo.

Bauerův osud poprvé zmínil až maďarský režisér Zsolt Balogh ve svém dokumentu 1968 z roku 1989. Na místě jeho tragického protestu byla v roce 2001 odhalena pamětní deska a v roce 2011 pak po něm byla pojmenována jedna z budapešťských ulic.