Vyhledávání
Úterní host u Pokondrů: Legenda Semaforu Jiří Suchý!
Pokondry navštívil v úterý legendární herec a zpěvák Jiří Suchý! Mimo jiné klukům přiznal, že chtěl odejít ze Semaforu. Kdy a proč o tom uvažoval? Poslechněte si záznam rozhovoru.Záznam rozhovoru
Kdy bylo Semaforu nejhůř?
„No možná že to bylo někdy v 70. letech, kdy uprostřed představení přiběhl do divadla ředitel státního divadelního studia, pod které jsme spadali, a šíleně rozčílený volal, že právě na ministerstvu kultury mu oznámili, že druhý den je Semafor zavřený a bude se vracet vstupné. Takže my jsme museli vracet vstupné. Ale já jsem udělal jednu takovou věc, že jsem na divadlo dal takový plakát a tam bylo napsáno: Vzhledem k poruše na transformátoru je divadlo dočasně zavřeno. Poněvadž jsem furt věřil, že to snad není možné, aby nás zavřeli. A ten ředitel Hercík, soudruh Hercík, běhal po těch svých hodnostářích a tak, a vydobyl nám, že jsme za týden už zase hráli. A takových soudruhů bylo několik, třeba soudruh Šulc, náš dramaturg, toho jsme potom slýchali ze Svobodné Evropy, takže si vždycky říkám: Čest jejich práci.“
Byla i varianta, že po smrti Jiřího Šlitra Semafor opustíte?
„Ano, ano, ano… Ale záhy jsem si uvědomil jakou radost bych tím způsobil tehdejšímu režimu, poněvadž ten usilovali o to, aby mě zlikvidoval. Já jsem ho chtěl opustit, poněvadž jsem si říkal, že už to nikdy nebude ono. No, ale potom jsem si říkal: Tu radost jim neudělám!”
Jak jste vůbec mohl čelit v té době těm politickým tlakům na změnu repertoáru, popřípadě i na změnu obsazení herců, kteří tu a tam měli nějaký vroubek?
„Já jsem tomu vždycky říkal, dokonce i když mě zavolali na STB, tak vždycky jsem říkal doma manželce: Jdu hrát šachy! Poněvadž mně to tak připadalo, my jsme neustále kličkovali a upřímně řečeno musím dneska říct, že mě tenkrát to nějak bavilo.“
