Páteční host Pokondrů: Režisér Petr Jákl!

Byl někdy film v ohrožení kvůli financím?

Petr: Určitě byl, protože po třech letech, kdy jsem rok jezdil do Ameriky a zpátky, kdy jsem financoval nad rámec rozpočtu všechno ze svého, tak jsem si řekl, že musím říct dost.

Stalo se ti někdy, že tě jako režiséra nebrali vážně?

Petr: Já myslím, že určitě plno lidí. Nikdo mi to ale neřekl do očí. Mě tím nikdo nenaštve. Mě neurazí, i když mi někdo řekne, že jsem kaskadér, který si jen tak točí.

Kdy jsi v životě nejvíc riskoval a už bys to neudělal?

Petr: To bylo, když jsem kdysi dělal kaskadéra pro německý seriál. Byla tam scéna, kdy jsem musel za jízdy vyskočit na takovou jedoucí centrifugu, tam se prát s někým, kdo mi bodnul nůž do břicha a já jsem za té jízdy zády vypadl a letěl jsem dozadu. Bylo to v noci a já jsem vůbec nevěděl, kam letím. Jen jsem se spoléhal na toho, kdo naproti říkal „teď“. Byl to můj bratranec, jsme kaskadérská rodina. Ten mi řekl teď, já jsem vyskočil, letěl jsem a spadl jsem do těch krabic. Jimi jsem projel tak, že jsem zajel kameramanovi mezi nohy. Ten na mě jen šokovaně koukal, tak jsem mu řekl, že jen doufám, že to nepojedeme podruhé.