Vyhledávání
Ledecký prohlásí u Pokondrů: Občas se stydím za to, že jsem z Česka!
Čtvrtečním hostem u Pokondrů byl zpěvák Janek Ledecký, Mimo jiné prohlásí, že se kvůli politikům občas stydí za to, že je z Česka. Poslechněte si záznam rozhovoru!Záznam rozhovoru
Blíží se konec roku. Nebudeš mít náhodou sérii vánočích koncertů?
Janek: Je to tak. Když v roce 1997 vyšla deska Sliby se maj plnit o Vánocích, tak jsem vůbec netušil, co se tím spustí. Spustilo se to, že každý rok touto dobou zavřu elektrickou kytaru do skříně, vytáhnu všechny ty akustiky a ke kapele přidám ještě Nostitz Quartet, smyčcové kvarteto a hrajeme úplně jiné koncerty než v létě v divadlech.
Kterou svou písničku považuješ za nejpovedenější? Třeba mohla být něčím zlomová.
Janek: Tak to je sofiina volba – to, co mi tu předkládáte. Já to mám těžké, protože těch zlomových písniček je víc.
Po devíti letech ti vyšlo nové album. Jak bys nám ho představil?
Janek: To je jednoduché, to nové album se snadno pozná, protože tam není ani jedna písnička, kterou bych zpíval sám. Takže všechno jsou to duety, je tam i tercet a dokonce dojde i na kvartet. Vzniklo to tak, že když jsem ve studiu natáčel radioverzi ústředního tématu a udělal jsem ji s Luckou Vondráčkovou. Ve vydavatelství to chválili a ptali se, jestli nemám ještě nějaký duet. Tak jsem říkal, že se podívám a došlo mi, že mám krásný duet z Galilea s Dashou a z Hamleta se Sabinou Laurinovou. A první duet, který jsem udělal na Žentour 001, tak byl s Ivanou Chýlkovou. Tak jsem si říkal, že se v těch archivech ještě prohrábnu. Jsou tam i nové věci. Takže kromě Ve jménu lásky, jsou tam i Všichni dobří andělé a jako úplná novinka, taková frajeřina na závěr, je písnička s Markem Ztraceným, Někde na pokraji nebe. Tu jsme začali natáčet tři dny poté, co už byla deska ve výrobě.
Je pravda, že chystáš nějaký zábavný muzikál?
Janek: Před čtyřma lety, jsem to dopsal, ten přepis Shakespearova Othella. Jmenuje se Jago. Bavil jsem se o tom s Robertem Johansem, což je americký režisér podepsaný pod současnou verzí Hamleta, která se hraje ve světě i u nás. On měl pocit, že mi to s tím Shakespearem jde a že by bylo dobré po Hamletovi chopit se něco dalšího. A přišel s Othellem. Tak jsme to posunuli do současnosti a tan náš Othello je bývalý velitel jednotek z války v zálivu. Je vyznamenaný, ale ve vojenském důchodu, protože je věřící muslim, což je pro kariéru v Pentagonu brzda. Přivydělává si tím, že šéfuje zvláštní jednotky na středním východě. A je placený tou židovsko-arabsko-křesťasko-olejářskou klikou. A navíc jsme do toho šoupli happyend! (smích)
3 nepříjemné otázky
Proč ještě nebyl realizován tvůj muzikál Jago?
Janek: Měl mít premiéru letos v únoru. Loni v říjnu mi začaly chodit zprávy, jestli by nešly snížit náklady na polovinu a zjistil jsem, že producentům vypadl hlavní partner. Tak jsem to zarazil. Jezdím po světě a sleduju vývoj a úroveň, jakou to má úroveň a musím vám prozradit jedno tajemství: bez peněz to opravdu nejde. Mám úctu k fenoménu, který se jmenuje platící divák. Když přijde někdo, kdo dá za lístek pětistovku, tak mu chci ukázat to nejlepší, co jsem schopný ukázat a ne, aby tam přišel a byla tam cedule, že dnes to bude na holém jevišti a bez světel, protože nám vypadl hlavní partner. Takže jsem se zařekl, že dokud na to neseženu dost peněz, abych to uvedl tak, jak si to představuju, tak se to neuvede. Teď se ale nečekaně objevilo světlo na konci tunelu, takže věřím tomu, že během krátké doby budu schopný ohlásit to datum.
Bude někdy pokračovat tvoje spolupráce s tvou bývalou kapelou Žentour?
Janek: To nevím, nevím. Udělali jsme takový pokus, že jsme odjeli během tří let asi patnáct koncertů v rámci letní festivalů a natočili jsme fungl novou desku, který vyšla digitálně. Je to Žentour 007. Ale nevím, vrátil se mi ten samý pocit, který jsem měl v roce 1992, kdy jsem si odskočil udělat sólovku Na ptáky jsme krátký a pak jsem zjistil, že se nikam vracet nechci, že sólová dráha je přesně to, co chci dělat. Nějak si vůbec nedovedu představit, jak s tím nakládat na koncertech a tak jsem se pustil do těch svých dalších projektů.
Kdy ses letos přistihl, že se za něco stydíš?
Janek: Wow… Tak jako obecně musím říct, že se občas stydím za to, že jsem z Česka. Většinou kvůli naší politické reprezentaci. Teď nebudu zbytečně konkrétní, protože ta politická reprezentace je odrazem té společnosti, ve které jsme. Největší brzda a bolest té demokracie je ten samotný princip, který už ve starém Řecku fungoval tak, že Sokrata na smrt poslali demokratickým procesem svobodní athénští občané. Díky tomu máme v té nejvyšší reprezentaci jako prezidenta člověka, pod kterého se nemůžu podepsat, protože to je můj prezident, i když jsem ho nevolil.