Vyhledávání
Lidé i přes zákazy chodí do míst, kam nemají. Problémem jsou i odpadky, vyváží se do přírody, říká zakladatelka Pražské pastviny
Ilustrační foto (Zdroj: Shutterstock)
Brněnská organizace Rezekvítek a Pražská pastvinas e zabývají ochranou ohrožených druhů na našem území. Do podcastu Dobro skladem dorazila Martina Skohoutilová z Pražské pastviny a Vilém Jurek z Rezekvítek. Podcast si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.
Česká republika je díky své geografické poloze velmi pestrá na živočišné a rostlinné druhy. Ale jak dlouho? Otázka, kterou si pokládají nejen ochránci přírody. Podle červených seznamů ohrožených druhů vymizelo od začátku průmyslové revoluce na našem území přes 700 druhů a poddruhů. Další stovky živočichů a rostlin spadají do kategorie ohrožených a silně ohrožených druhů. Stále častěji ale nyní ochránci vyzívají i k ochraně biotopů, tedy prostředí, kde ohrožené druhy žijí. „Pracujeme především na jihozápadě v Praze v Českém krasu. Máme na starosti asi 40 hektarů. Staráme se hlavně o stepní louky; některé vyžadovali úplnou obnovu a některé jen udržujeme. Primárně využíváme ovce a kozy, ale zajímavé je to, že ani jedna z nich není původní zvíře na našem území. My je využíváme, abychom imitovali zvířata, která tu chybí. Mluvíme třeba o divokých koní či o zubrech,” nastiňuje projekt Pražské pastviny její zakladatelka. Díky tomu, že u nás dnes už vymizelá zvířata žily, udržovaly bezlesí, což je to, k čemu se Pražská pastvina snaží vrátit.
Brněnský Rezekvítek funguje už přes 30 let a záběr jejich aktivit je opravdu široký. „Věnujeme se třeba i péči o chráněné území, což bylo to hlavní už v době založení. Děláme i naučné stezky nebo výsadbu dřevin v krajině. Řešíme hlavně stepní oblasti, ale nemáme zvířata, aby nám to spásali, ale všechno sečeme ručně a vše se musí shrabávat,” říká Jurek. „Když se řekne příroda, tak se většině vybaví hezky hustý les, ale málo se ví, že bezlesá místa jsou mnohem ohroženější, než tropické deštné pralesy. Hlavně hmyz potřebuje bezlesá místa. Vysazování neodsuzuji, ale je dodržovat zásady, třeba nezalesňovat místa, která mají být bez lesu,” upozorňuje Skohoutilová.
Pokud chceme přírodu zachránit, musí se něco dělat
Jurek dodává, že lidé celkově nechápou moc, co je ochrana přírody. „Lidé často chodí do míst, která nejsou přístupná, protože jsou tam ohrožené rostliny. Bylo to hlavně v covidu, kdy nám vytrhaly spoustu chráněných druhů. Problémem jsou i odpadky a odpady, které lidé stále vyváží do přírody. Bohužel nefungují ani cedule se zákazy, stalo se nám, že to nám to i vyrvali,” krčí rameny Jurek.
Ač to tak nevypadá, tak budoucnost vypadá nadějně. „Náš další úsek se jmenuje Pro školy, který se věnuje edukaci dětí. Máme tam fajn program, během kterého se děti dozvídají o přírodě a také chodí hrabat. Poprvé se tak třeba setkají s hráběmi nebo s vidlemi, takže osvěta tam je. Také mnoho let pořádáme praxi střední zahradnické školy. Tam vidím velkou naději, že o to opravdu mají zájem a věnují se tomu i dále,” usmívá se Jurek. Skohoutilová zase kvituje nejrůznější dokumenty či nejrůznější diskuze. „Jednáme s politiky a úředníky a snažíme se jim vysvětlovat, že se musí něco dělat. Aby se ochrana přírody dělala přírody, tak jí nemůžete dělat po odpoledne. Vyžaduje si to dlouhodobou péče a jestli to chceme dělat pořádně, tak to musíme dělat pořádně.Mám pocit, že se konečně něco děje a lidé si začínají uvědomovat, že naše spjatost s přírodou je neoddělitelná a opravdu jí potřebujeme,” zakončuje ředitelka organizace. Podcast Dobro skladem si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.