Taneční soutěž StarDance odstartuje už 12. října. Ponese se v barevném duchu

Už několik týdnů se na chodbách na Kavčích horách ozývá ze zkušeben hudba a pokyny tanečních profesionálů. Na pražském výstavišti se jeden z Křižíkových pavilonů proměňuje na taneční sál, ve kterém publikum, porota a zprostředkovaně i miliony fanoušků budou od 12. října sledovat nový ročník StarDance.

V loňském roce desítka hvězdných tanečních párů proplouvala noční oblohou. Nová řada je věnovaná radosti, která k soutěži patří už od roku 2006. Tentokrát ji podpoří barevnost kostýmů, detailů scény a hudební dramaturgie. Jak říká ředitel televize Jan Souček, je důležité, aby si diváci pamatovali třináctý ročník hlavně jako radostný.

Filip Blažek a Adriana Mašková

Celá atmosféra letošního ročníku bude hodně radostná s balonky. Co vás dostane do nějaké povznesené nálady?

F. B.: Jsem nadšený pokaždé, když se hýbu. A i ve StarDance je hezkou povinností se hýbat. Tanec je opravdu velký dril. A když zatančíme, byť jenom kolečko po zkušebně, a kroky a choreografie jsou v souladu s hudbou, tak je to povznášející pocit. Ale čím si člověk musí projít, aby tenhle drobný okamžik zažil, je něco strašného. (smích)

A. M.: Souhlasím. Když zatančíme třeba valčík a vnímám, že má Filip dobré postavení, dobře drží rám, nepřekáží mi, když dělám krok, tak to je velice radostný pocit. Ale abyste si nemyslel, v rámci tréninků máme radosti spoustu. Fakt se hodně smějeme a je to fajn.

Co si s sebou plánujete přinést do šatny na pražské výstaviště?

F. B.: Nad tím jsem nepřemýšlel. Hlavně se teda obávám, že tam budu muset mít pejska, protože jak jsem slyšel, StarDance je pro tanečníky i pro štáb záležitostí na celou sobotu.

Adriana Mašková a Filip Blažek (Zdroj: ČT, foto: Markus Raub)

Marta Dancingerová a Martin Prágr

Káva a mango – dvě oblíbené věci, na kterých jste se shodli krátce po seznámení. Co dalšího jste si připsali na seznam?

M. D.: Už toho bude hodně. Oba máme rádi taky třeba různé oříšky, sušené ovoce…

M. P.: Máme společný humor. Dokážeme reagovat na stejné fórky…

M. D.: Reagujeme na světlo…

M. P.: Máme podobný pohled na svět…

M. D.: Dostali jsme ve výchově stejné základy. Ani jeden z nás nebyl protěžovaným dítětem. Cestu k úspěchu jsme měli dost podobnou. Nikdo nám nemazal med kolem huby, jak se říká.

M. P.: Také máme společnou jižní Moravu. Marta je ze Znojma, já z Hodonína.

M. D.: Jižní Morava, to je silný kořen, který se musel dříve nebo později projevit.

M. P.: A během tréninků máme stejný odhad na okamžik, kdy je nejlepší dát si pauzu.

Jak se během posledních několika týdnů proměňuje vaše vnímání slovního spojení StarDance?

M. D.: První, co mě napadá, jsou telefonáty s mými kamarády. Ty hovory totiž začínají pozdravem: Nazdar StarDancingerová! Začalo se to dost šířit. Ale StarDance je pro mě hlavně Martin. Učí mě tancovat, má se mnou trpělivost, něco krásného spolu tvoříme. Byla jsem jeho fanynkou už od minulých řad, líbilo se mi, jak je šikovný, jak mu to na parketu jde. Přála jsem si s ním letos tančit. A sen se mi splnil.

M. P.: Už sice nebudu originální, ale když se teď řekne StarDance, tak mojí definicí těchto slov je Marta. Je hezké potkat se na tak krásném projektu s někým takovým, jako je ona, a prožít s ním půl roku na tanečním parketu.

Martin Prágr a Marta Dancingerová (Zdroj: ČT, foto: Markus Raub)

Patrik Hartl a Tereza Prucková

Teď přichází zkušenost, která se pro vás, Patriku, poprvé a pro vás, Terezo, opakovaně, jmenuje StarDance. Jaká slova vás v této spojitosti napadají?

P. H.: Snažím se ještě víc, než jsem si myslel. Touha po radosti se mísí s nejistotou. Mám obavy. Chtěl bych, aby byla Terka spokojená a nebyla ze mě zklamaná.

T. P.: To je hezký, ty jsi takový vážný.

P. H.: Chtěl bych řádit, ale zároveň je ve mně malá dušička.

T. P.: StarDance beru jako taneční soustředění s celotáborovou hrou, která má v sobě jak pocity vítězství, nadšení a zápalu, tak i odřenin a náplastí, ale všichni z toho vyjdou s nezapomenutelným zážitkem.

Ten letošní ročník je třináctý. Jak to máte se šťastnými či méně šťastnými čísly?

T. P.: Když jsem byla menší, tak jsem byla pověrčivá. Přejímala jsem to od mamky. Doteď si třikrát odplivnu, když mi černá kočka přeběhne přes cestu, nešlapu na kanály a zaťukávám vše dobré. To jsou takové ty věci, které člověk dělá a ani neví proč. Ale s třináctkou jsem to nikdy neměla špatné, jsem s ní
v pohodě.

P. H.: Rád létám v pátek třináctého. Lidi se v takové dny bojí létat a letenky jsou za poloviční cenu. To číslo mě nijak netrápí. Věřím, že jsme strůjci svých životů. A jsem natolik sebevědomý, že číslo na mě nemá vliv. Doufám, že za to teď ve třinácté řadě StarDance nedostanu pěkně po držce.

Patrik Hartl a Tereza Prucková (Zdroj: ČT, foto: Markus Raub)

Oskar Hes  a Kateřina Bartuněk Hrstková

StarDance letos doplňuje číslo třináct. Jste pověrčiví?

O. H.: Nejsem. Věřím, že pro nás s Katkou to snad bude radostné číslo.

K. B. H.: Tak já pověrčivá jsem. Párkrát jsem v pátek třináctého prožila docela náročné chvíle, ale některé byly zase úplně v pohodě. Občas se mi zdá budoucnost a o téhle řadě jsem měla ve snech jenom samé hezké věci. Třináctý ročník bude o radosti. Musí být, radost je jeho tématem.

Jaké máte do svých šaten připravené talismany?

O. H.: Doufám, že mě nějakým obdaruje moje drahá přítelkyně. Zatím mám jako talisman Káťu. Tu budu potřebovat ve své blízkosti nejvíc. Hlavně na parketu.

K. B. H.: To je od tebe hezké… Já si do šatny přivezu nějaké svíčky a asi si tam něco nakreslím. Ale hlavně mám doma strom, který zasadila moje babička. Namnožila jsem si ho a jedna jeho část byla se mnou na pražském výstavišti i loni. Chci mít pocit, že je babička pořád se mnou, alespoň prostřednictvím toho stromu. Mám také jednu voňavku, která mi nosila minulý rok štěstí, tak tu si tam vezmu také, aby čichová paměť vyvolala hezké vzpomínky, navodila pohodu.

Oskar Hes a Kateřina Bartuněk Hrstková (Zdroj: ČT, foto: Markus Raub)

Jiří Ježek a Lenka Nora Návorková

Radost z tance, z pohybu – to je téma letošního ročníku StarDance. Jak to s radostí ve spojení s tancem máte vy?

J. J.: Radost z perfektně zvládnutého tance asi ještě dlouho nepocítím, ale doufám, že se jednou dostaví.
Zatím se s radostí koukám na to, jak Lenka krásně tančí. Třeba když mi ve zkušebně ukazuje nějaké kroky. K její dokonalosti se můžu sotva přiblížit, ale věřím, že spolu zažijeme radost alespoň z pár dobře odtančených fragmentů její choreografie.

L. N. N.: Je zajímavé a hezké, že postupem let už nemám tanec spojený jenom s radostí z medailí a pohárů, ale radostný je pro mě ten samotný pohyb a předávání emocí. Radost z toho, že vůbec můžu tancovat, že jsem u toho tak dlouho vydržela. Tancuju třicet let a doufám, že dalších třicet ještě tancovat budu.

Na začátku tréninků je před vámi nepopsaný list. Co už jste na ten pomyslný papír zapsali za emoce?

J. J.: Zatím totální nadšení. Tréninky jsou samozřejmě náročné, ale každý den se něco naučím a odcházím s pocitem, že ty čtyři hodiny měly smysl, že jsem neplácal Lenčin čas úplně marně. Posouváme se, z toho mám radost. Nemusím se přemlouvat, abych vyrazil do zkušebny, ale obavy, jestli to všechno zvládnu, mám pořád. Věřím, že to bude lepší a lepší.

L. N. N.: Je to nadšení. Každý nový taneční partner je pro mě něco jako pro jachtaře vítr do plachet. Jednotlivé choreografie stavíme trochu jinak, pracujeme s jinou energií, kreativitou. A nadšení pro to všechno je naprosto nepostradatelné.

Lenka Nora Návorková a Jiří Ježek (Zdroj: ČT, foto: Markus Raub)

Jana Paulová a Robin Ondráček

Hvězda a tanec – dvě slova přeložená do angličtiny tvoří název velmi oblíbené televizní soutěže. Jaký obsah těm slovům daly vaše několika týdenní společné přípravy?

Jana Paulová: Původně, když jsem byla vyzvána k účasti ve StarDance, jsem si myslela, že se to vyslovuje stárdance, jako že to je tanec pro staré. Proto jsem na to přistoupila, že tam budou vystupovat staří lidé. Přišlo mi to logické, tak jsem to vzala. Pak jsem ovšem zjistila, že to se starobou nemá nic společného. Skutečně mě překvapilo, kolik je ve StarDance mladých lidí.

A vy, Robine, jak vaše zkušenosti ovlivnily definici toho slovního spojení v názvu soutěže?

Robin Ondráček: Ta zkušenost je tak rozmanitá, že to se prostě nedá popsat pár slovy. Člověk toho zažije tolik, tolik různých nálad, situací, tanců a všeho, že asi slovo rozmanitost je nejvýstižnější.

Jana Paulová a Robin Ondráček (Zdroj: ČT, foto: Markus Raub)

Martina Ptáčková a Dominik Vodička

Tématem letošního ročníku StarDance je radost. Jak intenzivní dávku radosti mohou diváci očekávat při vašich vystoupeních?

M. P.: Dominik mě učí, že tanec má být energický a ve výrazu emoce. Obličej taky hodně trénujeme, protože když se zaměřuju na to, abych nepokazila choreografii, tak se ještě trochu tvářím nepřirozeně.

D. V.: Mně to už přijde v pohodě. Postupně se uvolňuješ, zlepšuješ.

M. P.: To je tím opakováním, tréninkem a zjištěním, že když se nějaký krok nezdaří podle plánu, tak se tomu můžu zasmát a jedeme dál.

D. V.: StarDance je hlavně o tom, abychom divákům předali radost, zprostředkovali hezký zážitek. Na diváky myslím, když stavím choreografii, vybírám hudbu. I pro nás ve zkušebnách, na parketu je to neskutečná radost, ale jsme účinkující ve velkolepé televizní show a na to myslím především.

Bez jakých rituálů se neobejdete před živými přenosy?

M. P.: Asi mě budete mít za blázna, ale před zápasy si sama sobě píšu dopisy. Motivuju se v nich. Přesvědčuju se, že všechny rozdrtím, že vyhraju. Taky si v šatně musím poklepat na helmu, na hlavu. Všechno tohle dělám už skoro automaticky. A ve StarDance to nebude jinak.

D. V.: S Veronikou Khek Kubařovou, s Terezou Černochovou i s Darijou Pavlovičovou jsme měli ve StarDance spoustu rituálů. Bez toho to nejde. Takový rituál vytvoří atmosféru a člověka nakopne. Vzpomínám si, že jsem si loni po jednom z prvních přímých přenosů oblékl červeno-zelený vánoční svetr, který jsem z pověrčivosti nosil až do finále, protože jsem se bál, že když ho nosit přestanu, tak v dalším kole vypadneme. Nosil nám štěstí. Vím, je to šílené, ale úplně neškodné.

Martina Ptáčková a Dominik Vodička (Zdroj: ČT, foto: Markus Raub)

Ondřej Ruml a Andrea Třeštiková

Ondřeji, co vás vždy bezpečně roztančí?

O. R.: Třeba když začne hrát Jamiroquai, což je kapela, takový devadesátkový funk, funk-disco. To je úplně hybný, to mě baví. Nebo písnička I‘m Still Standing od Eltona Johna. Je pravda, že vlastně i latinskoamerický pop, kubánská salsa. Spouštěčů tance mám tedy víc.

A co do rytmu rozhýbe profesionální tanečnici?

A. T.: Oblíbená písnička. Když jsem doma sama, pustím si ji pořádně nahlas, což mě postupně roztančí. Přehrávám si ji většinou pořád dokola, takže se mi pak ohraje a musím si najít jinou. Mám to v takových cyklech.

Ondřej Ruml a Andrea Třeštiková (Zdroj: ČT, foto: Markus Raub)

Chili Ta a Jakub Mazůch

Kdybyste si mohli zatančit s kýmkoliv, kdo by to byl?

Ch. T.: Vyzvala bych k tanci svého tatínka, moc bych chtěla vidět, jak tancuje. Myslím, že nějaké taneční geny mám po něm. Vyzvala bych ho na freestyle!

J. M.: Mám to podobně, protože nejdřív mě napadlo, že bych vyzval mamku, ale to už se mi plní čím dál tím častěji. Ale ještě bych chtěl k tanci vyzvat babičku a jen si tak zaimprovizovat na jakoukoliv hudbu. Ona je prostě můj anděl.

K názvu StarDance letos přibyla třináctka. Je to vaše šťastné číslo? A jste pověrčiví?

Ch. T.: Pocházím z Vietnamu a Vietnamci jsou velmi pověrčivý národ. Vlastně veškerá zásadní rozhodnutí v životě máme spojená s nějakým rituálem. Takže je to něco, co doprovází i mě. Věřím tomu, že si člověk přitahuje to, co si vizualizuje, co vyzařuje a čemu věří. A čemu věří, tak to se stává realitou. Takže pokud věřím, že třináctka je šťastné číslo, tak bude.

J. M.: Už minulý rok jsem si trochu bilancoval svůj život a zjistil jsem, že trojky na konci letopočtu jsou takové moje zásadní milníky. Rok 2013 byl v mojí kariéře úplně největší odpich a skok. Ale i roky 2003 a 2023. Teď je sice rok 2024, ale ta trojka tu zase je obsažená v ročníku StarDance. Stále jsem poctivý k tomu svému řemeslu, k tanci. Takže věřím, že se ta letošní trojka jenom přičte k těm mým šťastným, a vidím to na skvělý ročník.

Chilli a Jakub Mazúchu (Zdroj: ČT, foto: Markus Raub)

Lucie Vondráčková a Lukáš Bartuněk

Radost, která je tématem letošního ročníku StarDance, lidi povznáší. V jakých okamžicích se tak cítíte vy?

L. V.: V těch, které jsou pro mě důležité. Třeba když se povede premiéra v divadle. To pak úplně lítám. Všechno ostatní se ve mně na chvilku vyanuluje. A trvá to přesně pět minut. A dalším momentem bylo, když se mi narodili synové a já zjistila, že jsou zdraví. Pak přišlo absolutní zklidnění. Nebo když jsem se dostala na hereckou konzervatoř a pak i na vysokou školu, na tom mi tehdy dost záleželo.

L. B.: Povznešený od radosti se cítím vždycky, když dosáhnu něčeho, na co můžu být pyšný. A nemusí to být bůhvíjaké úspěchy. Třeba se mi povede doma něco rozbitého opravit. Drobná vítězství, velká radost.

Kdo bude ve StarDance vaším největším fanouškem?

L. V.: Myslím, že moji kluci a celá rodinka. A kámoši, kteří už teď vidí, jaká je to svízel.

L. B.: Určitě rodiče, nejbližší rodina.

L. V.: A co tvoje žena Kateřina?

L. B.: Ta bude v trochu schizofrenní situaci – soupeř i fanoušek v jednom.

Lucie Vondráčková a Lukáš Bartuněk (Zdroj: ČT, foto: Markus Raub)

Tereza Kostková

Co vám ve StarDance už od prvního ročníku v roce 2006 stále a zaručeně dělá radost?

Vždycky mi dělají obrovskou radost úspěchy ostatních. Když vidíte, jak Marek řekne nějakou bezvadnou po známku, která rezonuje v divácích, smějí se, mluví o ní. Když nějakou povedenou formulaci odpinkne někdo z poroty a vznikne humorná situace. Když zazpívá nádherně Dasha, Naďa, kluci. Když se tanečním párům daří, postupují, udělají zvedačku, kterou nečekaly, když nezakopnou tam, kde se bály, že zakopnou. Všechny tyhle momenty jsou ohromně radostné.

Na co myslíte těch posledních pár vteřin předtím, než vás s Markem Ebenem pozve hlas Viktora Preisse na pódium?

S Markem na sebe vždycky máváme, že už jsme připraveni každý ze své strany seběhnout schodiště. A gestikulujeme, že si držíme palce. Ale vlastně nevím, jestli mám v ten okamžik něco konkrétního v hlavě. Už se spíš snažím nemyslet na nic jiného než na to, že už to začíná. Maximálně si opakuji kroky našeho úvodního tanečku. Tak asi tohle si v posledních vteřinách před živým přenosem v hlavě přehrávám.

Tereza Kostková (Zdroj: ČT, foto: Markus Raub)

Marek Eben

Letošní StarDance bude radostná. To je téma třináctého ročníku. Jak velkou radost máte spojenou s tím dvouslovím v názvu soutěže?

No, tak radost to je samozřejmě vždycky. A její rodný bratr je stres. Je to taková směs obojího. Je to spousta práce, je to přece jenom deset večerů v přímém přenosu v sobotu večer. A kdo to nezažil, tak asi ani netuší, jaká míra toho stresu tam je. Myslel jsem si, že si na to časem zvyknu, ale zatím se mi to nedaří.

Co vám tedy zatím, za těch dvanáct ročníků, udělalo největší radost?

Hezkých momentů bylo hodně. Samozřejmě mě těší reakce publika. Těší mě, když je červen a potkám se třeba s někým na ulici – a nemusí to být někdo, koho znám – a řekne mi: „Pane Ebene, bude letos StarDance?“ A když mu odpovím, že ano, tak mi hned začne popisovat, jak se už celá rodina těší na první přímý přenos. Není nad to, když mají diváci radost, protože pro ně to všichni děláme. Radost se pak samozřejmě dostavuje vždycky, když to skončí. To je nesmírná radost. Když s Terezou řekneme, kdo vyhrál, a vyletí konfety, tak to už jsme blaženi úplně.

Tereza Kostková a Marek Eben (Zdroj: ČT, foto: Markus Raub)

Marek Eben (Zdroj: ČT, foto: Markus Raub)

Tatiana Drexler 

Kdy jste poprvé zjistila, že máte radost z toho, že tancujete?

Když jsem byla úplně malinká, tak jsme měli gramofon a jen jednu desku, s ruským kozáckým tancem kazačok. Bylo to v době sovětské diktatury. Tuhle desku jsem si dokázala pouštět i dvě hodiny a celou dobu tancovat. Skákala jsem nahoru dolu. Myslím si, že tanec je v první řadě terapie. A možná to tak tehdy i bylo, když totiž tancujete, tak vlastně nemáte na nic jiného čas a to je velmi osvobozující.

Jaký na vás dělají dojem účastníci třináctého ročníku?

Pokaždé, a to už jsem ve StarDance mnoho let, jsem výběrem nadšená. Vždycky si myslím, že už není možné namíchat ten koktejl lépe. A potom přijde nový ročník a jsem překvapená, že je to pořád ještě možné. Je to, jako když se vrátíte ze skvělé dovolené, o které si říkáte, že to byla ta nejlepší dovolená. Za rok jedete znova a je možná ještě lepší. Se StarDance je to úplně stejné.

Tatiana Drexler (Zdroj: ČT, foto: Markus Raub)

Jan Tománek

Co je tím spouštěčem tance?

Hudba. A pak ta moje taneční duše, která ve mně je. Zaťuká a řekne: Honzo, zatancuj si, hýbej se. Takže prostě stojím v obýváku, v kuchyni, v samoobsluze, na parkovišti, napadne mě nějaký pohyb a mám jakousi touhu si to zkusit už jenom z toho důvodu, že to je moje profese a neustále musím zkoušet nové pohyby, hledat nové cesty.

Co si bere Jan Tománek do přímého přenosu za porotcovský pultík?

Honza Tománek si bere kartičky. Mám pro každý pár jednu ve formátu A5 a na ní připravené informace o soutěžícícha velké plus a velké minus. Vždycky si při vystoupení napíšu, co bylo na jejich výkonu pozitivní a co negativní. Myslím, že je to důležité. Moje práce není jenom účastníky hodnotit, ale taky jim poradit do dalších dílů.

Jan Tománek (Zdroj: ČT, foto: Markus Raub)

Richard Genzer 

Jakou radost jste měl z toho, když jste viděl poprvé letošní partu soutěžících?

Velkou. I letos tvoří páry šikovní lidé. Profesionální tanečníky znám už léta. Tím, že jsem StarDance prožil jako tanečník i coby porotce, tak vím, že uznání si zaslouží všichni. Jediné, co můžu říct lidem, kteří tohle budou číst, je, ať si to zkusí. Bolí to. Fyzicky i mentálně. Naplno se věnovat tanci je fakt těžké.

Co vám, jednomu ze tří porotců StarDance, tedy indikuje, že ten či onen tanec něco postrádá?

Kolegové v porotě hodnotí výkony po technické stránce. Jestli šli tanečníci přes patu, jestli mají správné taneční držení. Technickou stránku tance taky vnímám, ale spíš mě to číslo musí zaujmout komplexně. V podstatě jdu do divadla a nechávám se bavit. Páry tancují a nepoužívají slova, ale choreografií vyprávějí, sdělují svůj příběh. A ten mě musí strhnout.

Richard Genzer (Zdroj: ČT, foto: Markus Raub)

Porota StarDance (Zdroj: ČT, foto: Markus Raub)

Zábava - další články