Vyhledávání
Zavřít
Seriál M*A*S*H slaví padesáté narozeniny. Proč od té doby nevznikl podobný počin?
Seriál Mash. (Zdroj: se souhlasem 20th Century Fox Television)
S televizními seriály, které spadají pod žánr dramedy, se v posledních letech roztrhl pytel. Působí svěže a nově, ale je to jen zdání. Komedie, která se potýká se závažnými a těžkými tématy, tady už v minulosti byla. Jeden z nejúspěšnějších seriálů všech dob M*A*S*H slaví 50 let. Informaci přináší BBC.
V roce 1968 vydal někdejší armádní chirurg H. Richard Hornberger (pod pseudonymem Richard Hooker) knížku M*A*S*H: Příběh tří armádních doktorů, z čehož se následně stal docela velký hit. Společnost 20th Century Fox koupila práva na knihu a v roce 1970 vyšel film s Donaldem Sutherlandem v hlavní roli. Snímek nebyl špatný, ale pořád to nebylo ono. Stačilo to ale na to, aby se natočil i seriál. A to teprve bylo to pravé, i když to chvilku trvalo.
17. září 1972 vypustil na americké obrazovky producent, scénárista a režisér Larry Gelbart první epizodu seriálu M*A*S*H. Na začátku se ale nejedlo hned o hit, na začátku nebyl M*A*S*H vůbec úspěšný. Na popularitě nabral až během svých denních repríz mezi první a druhou sérií. A opět se tu potvrzuje, že za vším hledej ženu, protože manželka ředitele CBS ho přemlouvala, aby show nestahoval. Díky tomu dostal druhou a třetí sérii a dral se nahoru. Všimli si ho kritici i diváci.
Pomohla tomu i menší změna. Na začátku to byla komedie, shluk dobrých anekdot, ale pořád jen anekdot. Gelbart se v tuhle chvíli ale začal prát o to, aby se ukazovala i náročnější témata a chtěl, aby zde byl vidět i operační sál. Krev byla v komediích tabu, postupně se ale objevila i v M*A*S*H. Stejně jako další tabu, traumata a brutality, které si klestily cestu mezi dobrými vtipy. Navíc si diváci zamilovali i postavy. Alan Alda je jako Hawkeye Pierce geniální a fenomenální. Každý chtěl být tak trochu jako on. Alda působil neuvěřitelně věrně, civilně a uvěřitelně.
Larry Livnille jako Frank Burn je jako animovaná postava vojáka, kterou někdo oživil. A podle mnohých byl právě on jedním z nejzábavnějších lidí na place. Jednou z nejlepších ženských postav seriálové historie je Margaret “Šťabajzna” Houlihan. Její představitelka Loretta Swit dává Šťabajzně hloubku a vztah Margaret a Hawkeyeho je jedna z nejlepších věcí, jaké se kdy objevily v telce. Moment, kdy se z komedie stává válečné drama, přichází na konci třetí série. Henry Blake konečně odlétá domů, má odslouženo a může za ženou. V Americe to CBS promovala jako “Henry jede domů” a diváci pořádali party, protože Henrymu se konečně splnil sen. To ale nevěděli, co je čeká.
Nikdo z herců nevěděl, co se bude dít, jen Alan Alda. I proto působí díl radostně. Pak ale byli herci povoláni na dotáčkovou scénu, kam přišel nečekaně Gary Burghoff alias Radar a všem oznámil, že Henryho letadlo bylo sestřeleno. Všichni ztichnou a do toho ticha spadl skalpel na zem. A doktoři se pak opět vrátí k práci. Larry Gelbart později řekl: „Naklonil se ke mě můj showrunner a řekl mi: ‘Ty parchante. Za tohle dostaneš Emmy.’” Sitcomy nezabíjely svoje postavy, rozhodně ne hlavní postavy. Ale M*A*S*H nebyl sitcom. A čím dál tím víc si to uvědomoval.
Od čtvrté série nastoupil plukovník Potter a Trappera nahradil zase BJ Hunnicutt. Oba byli od svých předchůdců tolik odlišní. Skvělou postavou je i major Charlese Emersona Winchestera III., který v páté sérii vystřídá Franka „Kuní ksicht” Burnse. Frank byl karikatura, a jak seriál vážně, tím přestávala jeho postava bavit. David Ogden Stiers jako Winchestr dal seriálu zase trochu více duše. V druhé polovině M*A*S*H vážněl a měnil žánr. Je to skutečně první televize dramedy, ale na rozdíl od dneších seriálů byl vtipný až do konce.
Na začátku byl M*A*S*H jeden velký experiment a byl jeden z prvních, na jehož běhu se podíleli i herci. Je tam epizoda, která je celá zabíraná z pohledu pacienta. Je tam epizoda, která má v rohu hodiny, protože jde o čas. Je tam monologová epizoda. Epizoda, která je černobílá, a jsou to jen improvizační rozhovory s postavami. Na poslední díl se dívalo více lidí než na tehdejší Super Bowl a je to regulérně válečné drama. S mrtvými dětmi i mentálním zhroucením, který mimochodem napsal a režíroval Alan Alda. Před padesáti lety vznikla legenda a je otázka, zda někdy něco podobného ještě vznikne. Běžel jedenáct let, stačil vyrůst, ale pořád byl skvělý. Což dokazuje i fakt, že jej české televize neustále reprízují.