Vyhledávání
Zavřít
Móda v době normalizace: Zvonáče pro pány, květinové vzory pro dámy. Holky v minisukních byly podezřelé
Seriál Volha (Zdroj: se souhlasem České televize)
Seriál Volha v hlavní roli s Kryštofem Hádkem je u konce. Ze seriálu, který se na začátku vysílání dočkal velké kritiky, se stal nakonec jistý fenomén. A přispělo k tomu nejen téma, herecké výkony, ale i kostýmy. Jak tvůrci jednotlivé modely vybírali? Odpověď přináší Blesk.cz.
Zvonáče pro pány, krátké sukně pro dámy. Móda v době normalizace nebyla něco, na čem by si lidé zakládali. Na Západě frčely džíny, trička s potiskem, barevné vzory, ale o tom si Češi mohli nechat leda tak zdát. A nebo doufat, že si vystojí frontu v Tuzexu. Soudruzi nás drželi pod krkem. Třeba takový denim nahrazoval bavlněný krimplen. „Chyběly speciální šicí stroje dvoujehlovky a potíže dělal i střih,“ píše v knize Móda za železnou oponou Konstantina Hlaváčková.
Razila se zde náhradní móda, styl western či safari. Holky, co nosily minisukně, vypadaly podezřele. Úspěch měly květinové vzory, pak nastoupily geometrické, hlavně kruhy a kosočtverce. „Sukně byly plizované a zvonové. Hodně se šilo z kousků látky, což se venku nazývalo patchworkem a u nás se oficiálně užíval termín záplatový vzor,“ dodává Hlaváčková.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
V druhé polovině 70. let začaly barvy ustupovat a prim začala hrát šedá barva. „V Československu bylo znát, že tu není dostatek kvalitního materiálu, nejvíce se pracovalo s tesilem a silonem a vyráběly se umělohmotné boty,” říká Vladimíra Fomínová, která se spolupodílela na vizuální podobě minisérie Volha. Lidé doma batikovali, na tašky si dávali třásně a drhané motivy z provázku a pletli.
V 80. letech začaly ustupovat zvonáče a razilo se heslo “čím užší, tím lepší.” „Ve druhé polovině osmdesátých let si pak oděvní závody mohly občas dovolit i módní výstřelky. Dnes bychom řekli, že módu tehdy ovlivnila subkultura veksláků,“ dodává Fomínová. Herci a komparsisté měli v seriálu Volha více než dva a půl tisíce kostýmů. A i když má Česká televize bohaté sklady, tolik oblečení zase neměla.
Proto se tvůrci rozhodli poptat se u široké veřejnosti. „Chtěli jsme, aby byla minisérie Volha dobově co nejpřesnější. A navíc by bylo řemeslně náročné takové množství kostýmů vyrobit. Lidi na výzvu o výkupu zareagovali skvěle. Někteří si za svoje staré oblečení ani nevzali peníze. Chtěli zkrátka pomoct,“ říká kreativní producent Josef Viewegh.
Z výkupů bylo zhruba pět set kostýmů. Na natáčení se potřebovali i dobové boty, hlavně větších velikostí. Do toho krabice korálů, opasků a brýlí. Někteří herci přinesli i něco ze svých vlastních šatníků. Třeba Stanislav Majer alias kameraman Richard měl bundu po svém otci.