Vyhledávání
Eliška Hašková Coolidge: Vážím si všech prezidentů, pro které jsem pracovala. Byli to morální lidi, to co vidím dnes, je děsné
Eliška Hašková Coolidge (Zdroj: Profimedia)
Pracovala pro pět amerických prezidentů a následně na ministerstvu zahraničí. Jméno Elišky Haškové Coolidge je ve světě známé a respektované. V podcastu Trefa do Černé(ho) ale s Lucií Černou probrala svůj bohatý život.
Často si mínění o daném člověku uděláme hned na první dojem. „Je to správné. První dojem je důležitý, ale měli bychom tomu dát delší čas, co ten člověk je, co dělá a jak se chová. Ale já na první dojem dávám často, říká to o člověku hodně,” říká Hašková Coolidge, která si jako první všimne očí. Podle ní jsou průvodcem a oknem do duše člověka. „Vždycky dětem na kurzech říkám, aby podali ruku a dívali se lidem do očí. Ale ne všechno oči prozradí. Jak říkal Malý princ, důležité věci se vidí srdcem.”
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Hašková se narodila v průběhu druhé světové války do velmi významné rodiny. Její dědeček byl bankovního domu Hašek a spol., prezidentem burzy a jedním z hlavních akcionářů vydavatelství Melantrich. „Dědeček byl moje životní inspirace. Odmítl velké peníze od nacistů, aby jim prodal akcie Melantrichu. Věděl, že to použijí jako propagandu. Několikrát jim řekl ne, pak si za ním v roce 1942 po heydrichiádě došli, odtáhli ho a popravili. Byl to pro mě příklad síly a charakteru člověka, čehož si na lidech vážím více než toho, jak vypadají. Je ale důležité dobře vypadat, člověku to prospěje, když jsou na akci dobře připraveni,” myslí si Coolidge. S maminkou a bratrem se dostali do Německa a pak přes Francii do USA, kde byl už jejich tatínek. Ten se do Ameriky dostal ještě před komunistickým převratem, pak už v USA zůstal kvůli bezpečnosti. „Ze všech těžkých věcí, které nás potkali, jsme ale načerpali sílu jít kupředu a říct si, že všechno dobře dopadne.”
Do USA nakonec odjela jen ona sama, maminka s bratrem zůstali. „Maminka byla zvyklá na určitou péči, která najednou nebyla. Bála se, a pak v Londýně měla známého. Pak si ho vzala a s bratrem zůstal v Londýně.Někteří by řekli, že jí za to nenávidí a já bych sama dceru nikde takhle nenechala, ale na druhou stranu ty věci, co se děly, musely být strašné. Odpustila jsem jí,” říká Coolidge. Do USA nakonec utekla i její babička, který ji vychovala.
Do Bílého domu jsem se dostala omylem
Do Bílého domu se dostala v roce 1963 ještě za J.F.Kennedyho. „Omylem. Měla jsem pohovor s pánem na ministerstvu zahraničních věcí, protože jsem si myslela, že tam patřím a on mi řekl, že by mě rád přijal, ale je tam zákon, který říká, že americké občanství musím mít deset let a já měla jen sedm. A že by mě mohl vzít jako sekretářku a ne jako asistentku. Měl ale známého v Bílém domě, který přišel o asistentku a že bych se tam hodila. Do Bílého domu mě hned vzali,” vypráví Coolidge s tím, že ráda vzpomíná na všech pět prezidentů. „Byli to morální lidi a to je hodně co říct. Vidím, co se děje dnes a jsem z toho v šoku.”
Vede kurzy etikety pro dospělé, ale i pro děti. „Nejdůležitější je být poctivý ve všem a umět vědět, co je definice poctivosti, jak respektovat jiné lidi a co mají dělat, když jsou někam pozvaní. A přiznat se, když se něco stane a nebát se. To je u dítěte hrozně důležité, dítě se pak nebojí v dospělosti omluvit. Být spravedlivý a respektovat ostatní. Každý má svojí svobodu na to mít svůj život, a když si něco půjčím, tak s dovolením toho druhého. Víra v Boha všechny tyhle věci zdůrazňuje a má ve spoustě věcech obrovskou sílu,” mysli si Eliška Hašková Coolidge, která je sama celý život věřící. Podcast Trefa do Černé(ho) můžete slyšet na platformě Youradio Talk.