7 nejdivnějších fobií: Čeho všeho se lidé bojí?

24. května 2020·Zábava·Barbora Pisingerová

Ilustrační foto. Zdroj: Shutterstock

Lidská psychika je složitá věc. Většina fobií vzniká nešťastnou souhrou genetických predispozicí a traumatického zážitku. Utváříme si je často nevědomky během raného dětství, když se náš mozek a osobnost teprve formují. Z čeho všeho mohou mít lidé panický strach?

Monofobie

Tato fobie je úzce spjatá s dnešní dobou. Týká se totiž buď signálu mobilního telefonu, nebo mobilu jako takového. Monofobici se bojí, že nebudou moci telefon najít, nebo že nechytnou signál. Děsí je zkrátka představa, že nebudou dostupní, kdyby je někdo chtěl nutně kontaktovat, nebo že si nebudou moci například přivolat pomoc za jakýchkoli okolností. Být bez funkčního telefonu jim připadá jako být zranitelný a nespolehlivý.

Mageirocofobie

Jedná se o fobii z vaření. Mageirocofobie postihuje nejčastěji ženy. Tito lidé jsou přesvědčeni, že v této disciplíně stojí za starou bačkoru, a tak zkrátka raději vůbec nevaří. Kupované jídlo se ovšem může jednak pěkně prodražit a jednak také neprospívá našemu zdraví, takže tato fobie může člověku pořádně zkomplikovat život.

Deipnofobie

U jídla ještě chvilku zůstaneme. Další podivnou fobií je totiž deipnofobie, tedy strach ze společenského stolování, konverzace během stolování nebo konverzace u jakéhokoli jídla. Například školní jídelna se tak pro takové děti stává noční můrou.

Eisoptrofobie

Některé lidi enormně děsí zrcadla. Bojí se, že v nich zahlédnou něco z jiného světa nebo něco děsivého. Pravdou je, že ve spoustě smyšlených příbězích nalezneme zrcadla, která fungují jako brána mezi naším světem a nějakým dalším. V hororech zase často oběť vteřinu před katastrofou zahlédne v zrcadle nějakého démona nebo vraha. Vzdát se však zrcadel musí být extrémně obtížné, protože jsou všude kolem nás.

Pteridofobie

Věřte tomu nebo ne, ale existuje i fobie z kapradin. Trpět jí údajně měl i Sigmund Freud (1856-1939) a to pravděpodobně kvůli určité události z jeho dětství zahrnující kapradinu a jeho penis. Počátky této podivné fobie se datují zřejmě do viktoriánské Anglie kolem let 1830 – 1890, během kterých byly tehdejší britské domácnosti doslova posedlé kapradinami.

Stala se z nich velmi oblíbená dekorace domovů, častý motiv na nábytku, architektuře, nádobí a najednou byly zkrátka všudypřítomné. U některých jedinců pak nepříjemný zážitek mohl k této rostlině snadno vytvořit bytostný odpor. Tato fobie se dnes vyskytuje již podstatně méně, stále ji ale malé množství lidí má. Například někteří autisté se na mladé kapradiny nedovedou ani podívat a obtěžují je vtíravé představy, jak se jich rostlina dotýká.

Aulofobie

Aulofobie je strach z fléten. Bohužel o této nemoci toho není moc známo. Některé prameny hovoří o tom, že se měla vyskytovat převážně v minulosti v arabských zemích.

Agyrofobie nebo dromofobie

Agyrofobie je strach z otevřených ulic či přecházení ulic. Dromofobie je zase chorobný strach z přecházení silnice, i když je na ní namalovaný přechod. Někteří lidé s podobnou fobií nejsou schopni na křižovatku přijet ani autem a raději se jim pokud možno vyhýbají. Při přecházení z jedné strany ulice na druhou je zkrátka ovládne prudký nával strachu a je to pro ně velmi náročné. Běžný život v rušném městě může být pro tyto lidi komplikovaný.

 

 

 

Zábava - další články