Vyhledávání
Zavřít
V Grónsku ohrožuje tání ledovců i psy tahající saně
Mezi dřevěnými domky pod horami tyčícími se nad Kulusukem, ostrovní vsí v Grónsku, čekají netrpělivě psi Mosese Bajareho, aby se mohli pustit na pobřežní led a pronásledovat medvěda nebo tuleně.
Grónský pes je robustní a vytrvalý a hodně se podobá huskymu. Po staletí byl pro inuitského lovce ideálním tažným zvířetem, které dokáže táhnout saně nekonečnou bílou pouští po dlouhé zimní měsíce, kdy rtuť teploměru může klesnout na mínus 35 stupňů Celsia. Oteplování ovzduší a oceánů však urychluje tání ledovců, které je v Arktidě dvakrát rychlejší než jinde, a zpomaluje jejich formování koncem léta.
Podle Mosese je tak v Grónsku pokrytém ledem z 85 procent nyní ohrožen celý způsob života, nejen pouhý výdělek. Píše o tom agentura AFP.
“Když mám nějaký problém, třeba v rodině, uchyluji se do přírody se svými psy. Když se po jednou či dvou dnech vrátím, je to urovnáno,” říká devětapadesátiletý muž, jediný policista v obci s 250 obyvateli.
Letos v létě klimatologové na popud lovců zveřejnili fotografie psů stěží se brodících rozbředlým ledem v jednom z fjordů. Zdá se, že spřežení na pozadí beznadějně modré oblohy a zasněžených hor jede na vodě.
V Kulusuku pobíhají Mosesovi psi pod letním sluncem, čistí si své husté kožichy a ve větru mávají huňatými ocasy jako černobílým chocholem.
Na východě Grónska se tuleni, velryby nebo narvalové, menší ozubení kytovci, loví z lodí, nikoli se sněžnými skútry. Moses v zimě i dál vodí svých 12 psů až ke břehu oceánu tak, jak to dělá už 35 let. Spustí kajak na vodu a pronásleduje kolonie tuleňů s kulovnicí v ruce.
Dělá to tak i nyní, i když led už od února není silný jako dřív a předčasně taje, a to už od května místo v červnu nebo v červenci.
“Led se mění,” stěžuje si Moses, který je stejně jako většina z 250 lidí v Kulusuku Inuit. Tito původní obyvatelé tvoří devět desetin grónské populace.
V Kulusuku se 79 procent obyvatel domnívá, že je led v posledních letech nebezpečnější, a 67 procent soudí, že oteplování ohrožuje sněžné saně tažené psy, uvádí se ve studii realizované univerzitami z Kodaně a z Grónska, které je dánským autonomním územím.
“Dříve jsme mohli vyjíždět se saněmi po čtyři nebo pět měsíců v zimě. Dnes to můžeme dělat jen tři měsíce,” uvádí mladý lovec Kunuk Abelsen.
Kunuk má 22 psů a štěňat. Část smečky žije v létě na druhé straně fjordu na skalnatém ostrůvku. Když k nim koncem léta přijíždí na lodi, psi radostně štěkají a vyjí. Hlava smečky, Han Solo, musí být držen stranou svého konkurenta, agresivního samce slyšícího na jméno Cristiano.
Psi jsou pro Kunuka součástí jeho identity. “Nemáme fotbalové hřiště ani bazén, ale můžeme vyrážet daleko do přírody. Kdybychom museli přestat využívat psy, přišli bychom o podstatnou část naší kultury,” říká.
A o příjmy, neboť majitelé saní vozí zahraniční turisty. Vyjížďka na saních tažených psy stojí v přepočtu až 3400 Kč. To je úplné bohatství ve srovnání s cenami v místním malém supermarketu.
Počet psů v Grónsku se v roce 2016 odhadoval na 15 000, zatímco v roce 2002 jich bylo 25 000. Avšak tání ledovců umožňuje lovit a rybařit téměř celý rok, připomíná Kunuk Abelsen a zdůrazňuje, jak jsou Inuité schopni se přizpůsobit.
V přístavu, kde rybáři vykládají své úlovky, vzpomíná Kunukův otec na požehnané časy, kdy jezdil po oblasti a kladl nástrahy na tuleně nebo stopoval lední medvědy.
“Mám to v krvi stejně jako můj syn Kunuk. Až nebude led, co budeme dělat?” ptá se.
Zdroj: ČTK