Vyhledávání
Třikrát a dost. Pravá láska nás víckrát nepotká, tvrdí psychologové
shutterstock
Druhá polovina. Spřízněná duše. Láska na život a na smrt. Každý z nás tomu říká jinak, jedno máme ale společné - počáteční iluzi, že tak jednoduché a krásné jako na začátku, to bude pořád. Jsme v období zamilovanosti a nic pro nás není víc než společné chvíle. A realita? Ať chceme, nebo ne - a na začátku chceme, takže je to jednodušší - co nejdříve se budeme muset popasovat s odlišnostmi, které dennodenní setkávání dvou odlišných povah nutně přináší. Kolikrát je vlastně možné se opravdu zamilovat? Dvakrát, či třikrát, to ne, i jednou je dost - zní text známé písně. Závěry psychologů se ale liší, podle nich se zamilujeme nanejvýš třikrát, uvedl web brightside.me.
Ta první je jako romantický film
První láska. Všechno to, co známe ze zamilovaných příběhů, hledáme v prvním vztahu. Růžové brýle fungují dokonale – svět je barevný, chce se nám skákat tři třicet do vzduchu (co na tom, že měříme metr šedesát pět) a rádi bychom ochutnali všechno, co zakázané ovoce nabízí. Je nám srdečně (doslova) jedno, co si myslí okolí, pokud naši lásku neschvaluje. Ale chceme dávat světu znát, že je to láska jako trám. Není to ani tak partnerem, jako námi, protože se za každou cenu snažíme být dokonale sladěni s tím, koho milujeme. Bublina prvního zamilovaní nás nepustí k našemu rozumu. Jako bychom vypadli z balkonu Pretty Woman. Za nějaký čas opravdu dopadneme tvrdě dolů. Pád bolí, ale pozitivní je, že jsme právě prošli branou k pravému vztahu, kterým ale první lásky nejsou.
Při té druhé jsme opatrnější
Jsme ponaučeni. Už víme, jak to může dopadnout. Našli jsme partnera, který se jeví jako ideální. I přes to, že má některé vlastnosti, se kterými trochu bojujeme, milujeme ho a na vztahu pracujeme. Zvažujeme, bilancujeme, bojíme se – vzhledem k minulé zkušenosti – jestli jsme neinvestovali příliš a zda máme dostatečnou zpětnou vazbu.
Ta třetí (pokud nám v pořadí druhý vztah nevyjde) bývá poslední
Vzdali jsme se požadavků na partnera, přijímáme ho takového, jaký je. Jsme uzdraveni z iluzí a očekávání. Zaměřujeme se na silné stránky našeho vztahu a z nich čerpáme ve zlých časech. Pokud nám vztah vydrží, můžeme říct, že opravdu platí – do třetice všeho dobrého.
O tom, jaká láska má být, nebo nemá, toho bylo řečeno a napsáno už víc než dost. Definovat ji nelze. Má nespočet podob, proměňuje se v čase a díky zkušenostem s ní se stáváme i my jinými lidmi. Obecnou pravdou zůstává, že když neočekáváme, můžeme být jen mile překvapeni.