Nejen lidé cítí smutek. Tahle zvířata oplakávají své mrtvé
4. listopadu 2019·Články·Barbora Pisingerová Ztráta blízkého je v životě člověka takovou ránou, která se nikdy úplně nezacelí. Není výjimkou, že se s takovou událostí pozůstalý vypořádává celé roky. Možná vás to překvapí, ale tento smutek ve skutečnosti není pouze výsadou lidí. Existují i další druhy z živočišné říše, které smrt blízkého jedince hluboce zasáhne.
Jak vlastně truchlí zvířata? Každý druh to má trochu jinak. Antropoložka Barbara King, která se tématu dlouhodobě věnuje, definuje truchlení jako “viditelnou reakci na smrt, která přesahuje zvědavost a zkoumání, zahrnuje změnu denní rutiny a známky emocionálního rozrušení”.
Ještě do nedávna si vědci mysleli, že truchlení a žalu byli schopni jen lidé a naši nejbližší příbuzní. Čím dál více se však ukazuje, že podobné reakce existují napříč zvířecí říší. Během posledních let vědci vyvinuli speciální obor zvaný komparativní (srovnávací) thanatologie, který se právě prožíváním smrti a umírání u různých druhů zabývá.
Sloni
Dobrým příkladem jsou majestátní sloni. Když přijde živý slov do kontaktu s uhynulým jedincem, většinou ztichne a několik minut zkoumá mrtvé tělo svým chobotem a chodidly. Ve své knize z roku 2013 popsala King reakci na smrt samice jménem Eleanor u několika různých slonů, kteří ji znali.
Eleanor žila ve skupině slonů v národní rezervaci Samburu v Keni. Když přišly její poslední hodiny, samice zkolabovala. Již po několika minutách k ní přispěchala Grace, vůdčí samice z jiné skupiny, a pomocí svého chobotu postavila Eleanor zpátky na nohy. Eleanor byla ale velmi slabá a znovu se zhroutila.
Podle vědkyně jevila Grace v tu chvíli viditelné známky rozrušení. Zůstala s Eleanor, vydávala zvuky a dotýkala se jejího těla. Poté, co Eleanor zemřela, přišli její tělo navštívit sloni z pěti různých rodin. Pozůstalí se dorozumívali s pomocí zvuků, šťouchali do těla a dotýkali se ho svými choboty. Autorka popisuje, že zatímco někteří byli zřejmě pouze zvědaví, Grace a další jevily viditelné známky zármutku.
Gorily
Dalšími tvory, kteří silně prožívají smrt svých blízkých, jsou primáti. V rámci studie publikované v odborném časopise PeerJ zkoumali vědci v roce 2019 skupiny goril žijících na území Rwandy a Demokratické republiky Kongo. Když jednoho dne zemřel dominantní samec (35) a pouhých několik hodin po něm i dominantní samice (38) z přirozených příčin, jejich blízké to viditelně zasáhlo.
Pozůstalí strávili s mrtvými hodně času. Jedno mládě strávilo dva dny vedle jednoho těla a dokonce vedle něj i spalo. Jeden ze synů uhynulé samice česal na jejím těle srst a dokonce se pokoušel i přisát k bradavce, ačkoli už byl odstaven.
V jiné skupině zase několik goril narazilo na mrtvé tělo známého jedince v národním parku Kahuzi-Biega. Také tyhle gorily si sedly poblíž, sledovaly mrtvého, očichávaly ho, šťouchaly do něj a některé ho i olizovaly.
Zpěvní ptáci
Možná vás to překvapí, ale podle vědců z Oxfordské univerzity reagují na smrt svých známých i zpěvní ptáci. Ti dokonce využívají smrt jako působ, jak se mezi sebou sblížit. Vazby mezi pozůstalými se po ztrátě jednoho člena skupiny posílí.
Oxfordští vědci provedli experiment, při kterém dočasně odebrali jednu divokou sýkoru koňadru z hejna. Pětsetičlenné hejno pak sledovali po celou zimu a čas od času z něj odebrali náhodně vybranou sýkorku, aby viděli, jak budou ostatní reagovat.
“Zjistili jsme, že se jednotliví ptáci adaptují na ztrátu člena hejna tím, že jednak zvýší počet a intenzitu svých vztahů s dalšími pozůstalými, a jednak se zvýší provázanost sociálních vazeb v celém hejnu,” popsal fascinující jev vedoucí týmu Josh Forth.
Články - další články
