Vyhledávání
Zavřít
Nechci už nosit jen růžovou, stěžovala si u obchodního řetězce Alice (5). Její dopis je hitem
Zvyk vtěsnávat dětskou módu jen do růžové a modré je jak železná košile. Až teprve nedávná stížnost pětileté americké dívky, která poslala návrh řetězci Gap, aby kromě těchto tradičních barev nabídl i něco neutrálnějšího, by mohla situaci obrátit k lepšímu. Už proto, že to šéf společnosti v odpovědi holčičce slíbil, napsal list Le Parisien.
Stížnost Alice, že dívčí trička jsou všechna růžová a s potisky princezen a že by stálo za to zavést oddělení, které by nebylo ani klučičí, ani holčičí, ale prostě jen dětské, by mohla mířit i do dalších řetězců. Stačí vejít do obchodů Kiabi, Du pareil au meme nebo do C & A, aby bylo vidět, že dětská móda cílí jednoznačně jen na dva tábory: od košil až po ponožky na obdivovatele superhrdinů nebo naopak princezen, třpytivých doplňků a malých baletek. Styl se přísně liší: krátká a přiléhavá trička pro dívky, vojenské šortky pro malé kluky.
Rodiče procházející mezi regály netají svou nespokojenost. “Máme už dost té nesvobody (ve výběru),” stěžuje si jedna maminka doprovázená roztomilou holčičkou s – jak jinak – růžovými brýlemi. Podle Marion Georgelové z hnutí Odvahu k feminismu (Osez le féminisme) to je problém, protože se tím buduje nerovnost od útlého věku. Zejména výchova dívek má v oblékání sešněrovaná pravidla: v šatech nesmí moc dovádět, aby se neumazaly, zatímco chlapcům je dovoleno válet se i v blátě. A pokračuje to ve vzdělávání, ve kterém nejsou ženy zastoupeny v celých odvětvích. A naopak přefeminizovaná povolání jsou pak špatně placena.
Podle specialistky pro otázky rovnosti žen a mužů Isabelle Colletové rozdíly již vznikají ve škole, kde děti podléhají diktátu vlastní módní policie už od mateřské školy a nikdo to nezpochybňuje. I na tělocvik jsou pak holčičky schopny přijít v úboru z Ledového království, který se k tomu samozřejmě absolutně nehodí.
Výrobci oblečení nesou svůj díl odpovědnosti, když cíleně bombardují reklamou děti ve věku už od čtyř let. Zejména dívky se pak snaží mluvit do svého oblékání a některé chtějí, aby bylo co nejvíce “holčičí”.
Nepřekročitelná hranice mezi pohlavími se začala tvořit v 80. letech, kdy regály obchodů začalo zaplavovat zboží rozdělené podle typických barev. Cílem bylo samozřejmě více vydělat. Není možné, aby mladší bratr zdědil fialové kolo po starší sestře.
Návrat k neutralitě by tedy měl být vítán. První vlaštovky jsou už vidět v odděleních pro miminka. Podle Hélene Lahalleové, redaktorky módního časopisu pro děti Milk, se objevuje bílá, béžová, šedá či tmavošedá. Některé značky jako Zara a Mango jsou více “unisex”. Hranice mezi pohlavími se stírají i díky mnoha návrhářům, kteří upřednostňují například přírodní motivy, palmy, tygry či kočky. A maminky více pátrají v nabídce pro chlapce, aby oblékaly dívky.
Ve vzdálenější minulosti přitom před pátým rokem věku nebyly prakticky žádné rozdíly, francouzští kluci i holky nosili spíše dlouhé vlasy a dlouhé košile. Podle Colletové “genderové” rozlišování začalo až v 50. letech, kdy se Karolína monacká dostala jako dcera herečky a kněžny Grace Kellyové na stránky časopisů celá v růžovoučkém. Přitom předtím byli kluci spíše v růžovém v kontrastu s červenou a holky nosily převážně modrou, barvu panenství, uzavírá Le Parisien.
Zdroj: ČTK