Ačkoli měří pouhý metr, její vášní je již od dětství móda. Během dospívání to však neměla jednoduché a většina pěkných věcí jí byla zapovězena. Dnes ale designérka, aktivistka, pedagožka, přispěvatelka prestižní Vogue a šiřitelka osvěty vlastní šatník nabitý luxusními kousky těch nejprestižnějších značek, které pro ni byly vytvořeny na míru.
Móda a design Irku Sinéad Burke fascinovaly po celý život. Jako nejstarší z pěti dětí však svým normálně vysokým sestrám vždy trochu záviděla jejich možnosti. Na rozdíl od nich musela při oblékání zapojit spoustu kreativity a hledání. Její sestry přitom paradoxně o módu neměly vůbec takový zájem, jako ona. “A dnes? Dívají se na můj šatník a ptají se: Sedělo by mi tohle?” svěřila se designérka pro The Guardian.
Ačkoli jsou její sourozenci a maminka normálně vysocí, tatínek Sinéad trpěl rovněž poruchou růstu. Rodiče dokonce v roce 1998 založili nadaci Little People of Ireland (Malí lidé z Irska), která poskytuje osvětu a vzdělání malým lidem i jejich rodinám.
Právě to Burke podle jejích slov pomohlo prožít šťastné dětství. “Během vyrůstání pro mě byl koncept viditelnosti a reprezentace tak přirozený, že jsem ani nechápala jeho hodnotu,” popisuje. “Moje postižení mi bylo vždy vysvětlováno tak, že jsem prostě jako tatínek. To mělo sílu,” svěřila se žena s významem možnosti ztotožnění se.
Díky tomu dokázala mít zdravější přístup sama k sobě a méně podléhat tlaku okolí. V jedenácti letech například krátce zvažovala podstoupení bolestivé procedury prodloužení končetin. “Chtěla jsem to udělat jenom proto, aby bylo pro lidi snadnější mít mě rádi. Pokud mě ale lidé nemají rádi, protože měřím metr, není to můj problém,” vysvětluje, proč nakonec své rozhodnutí změnila a zákrok nepodstoupila.
Od 20 do 30 let se pak věnovala učení na základní škole. “Spousta lidí měla obavy o to, jak zvládnu udržet děti v lati. To je dost negativní pohled na učení. I když jsou děti větší, než já, můj přístup byl takový, že pokud jim nabídnu respekt, dostane se mi ho zpátky. A to se stalo,” uvedla žena.
Díky své vášni pro módu si Burke vždy udržovala rozhled v oblasti. Když jednou navštívila módní přehlídku, všimla si, že sedí hned vedle Edwarda Enninfula, šéfredaktora britské Vogue. Po skončení ho zatahala za rukáv a pronesla k němu přesvědčivý monolog o tom, proč by móda měla být více inkluzivní.
Podobně nesmlouvavě si získala i další slavné osobnosti. Premiérku Nového Zélandu Jacindu Adern při náhodném setkání pozvala na kávu, nestyděla se oslovit ani Cate Blanchett nebo vedoucí americké redakce Vogue Annu Wintour. Díky své odvaze a osobnosti se tak postupně dostala až ke špičkám průmyslu a nyní se ze své pozice snaží o změnu. Podle ní totiž z rozmanitosti namísto pevně sešněrovaných standardů může ve výsledku těžit každý z nás.