Vyhledávání
Zavřít
Stockholmský syndrom: Zamilovat se do svého věznitele není tak těžké
Ilustrační foto (Shutterstock)
Cítit náklonnost ke zločinci, který vás proti vaší vůli unesl a tím ohrozil na životě? To snad není možné, napadne každého. Přesto takový jev existuje, nazývá se stockholmský syndrom. Co se pod tímto termínem přesně skrývá nám prozradil server Kafé.cz
Jako stockholmský syndrom se označuje zdánlivě iracionální a nelogické chování, kdy se oběť trestného činu začne identifikovat s pachatelem. Nejčastěji to platí pro rukojmí a únosce, ale později se tato definice rozšířila i na oběti domácího násilí, válečné zajatce či členy sekt, kteří omlouvají násilníky a násilí na sobě páchané zlehčují.
Rukojmí jsou například vděční za jakoukoliv úsluhu ze strany pachatele, poskytnutí jídla či možnost dojít si na toaletu považují za projev jeho nadstandardní dobroty. Tato závislost v nich buduje svým způsobem náklonnost. Stockholmský syndrom se objevuje přibližně u čtvrtiny zajatců.
Jeho název pochází od události, při které bylo toto chování poprvé definováno, ačkoliv k němu nepochybně docházelo v celém průběhu historie. Vše se odehrálo v srpnu 1973 právě ve Stockholmu. Dva muži tam přepadli banku a jako rukojmí vzali čtyři zaměstnance, které zavřeli na šest dní do trezoru. Jedna ze zajatkyň projevila s agresory sympatie, a vyjádřila strach, že zásah policie by rukojmím mohl ublížit. Poté, co policie skutečně zasáhla a rukojmí osvobodila, ti odmítli svědčit proti svým únoscům, a dokonce sháněli peníze na jejich obhajobu.