Vyhledávání
Post Bellum: Paleta lidí a jejich příběhů je pestrá, ale mluvíme jen s těmi, kteří s námi chtějí mluvit
Zapomínat je snadné, proto natáčíme a vyprávíme svědectví, která nesmějí zmizet. To je motto neziskové organizace Post Bellum. Jak organizace hledá své příběhy a jak se natáčí v zemích, jako je Kuba či Bělorusko? Hosty Dobro skladem byli tisková mluvčí Kristýna Bardová a vedoucí audiovizuální sekce Viktor Portel. Podcast si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.
Nezisková organizace Post Bellum spravuje kromě jiného projekt Paměť národa, který svým rozsahem patří mezi největší sbírky orální historie na světě. Jeho posláním je nabídnout prameny ke studium principů fungování totality a její dopady na život běžných lidí. „V Paměti Národa najdete velké množství příběhů; máme tam lidi, kteří si pamatují první republiku, bojovali ve 2. světové válce, lidé z odboje a nebo do jejich života vstoupil komunistický režim. Netýká se to jen Česka, ale jsou tam i lidé, kteří k nám přišli ze zahraničí, kteří museli odejít z Česka či ti, kteří dnes bojují za svoji svobodu,” vysvětluje Bardová. Paměť národa je nejrozsáhlejší veřejně přístupná pamětnická databáze v Evropě. „Natáčení příběhů probíhá od roku 2001, v roce 2008 vznikl portál Paměť národa, kam se to začalo ukládat. Ve sbírce je v tuhle chvíli zhruba 7700 publikovaných příběhů a dalších tisíc čeká na zpracování.”
V Paměti národa je příběh i jednoho legionáře, ale jak říká Viktor Portel, příběhy lidí sahají ještě dále, než třeba do první republiky. „Vypráví příběhy svých rodičů či prarodičů, takže se dostaneme i před začátek 20. století.” Příběhy ale vypráví nejen političtí vězni, ale i lidé z “druhé strany”, pohraniční stráž či funkcionáři bývalého režimu. „Paleta lidí je pestrá, ale mluvili jsme jen s těmi, kteří s námi chtěli mluvit. Vždy to v sobě má dávku sebeprezentace a sebehodnocení.” První příběhy, které se začaly natáčet, byly zážitky válečných veteránů. „Nezajímá nás daný rok, ale to z jakého je ten člověk prostředí, proč se rozhodl odejít bojovat, jaká byla jeho cesta a co se dělo po válce,” vzpomíná Bardová na začátky Post Bellum. K novým příběhům se dostávají pomocí lidí, které už natočili.
Bělorusko je zdevastované totalitním režimem
Paměť národa se netýká jen Česka, ale příběhy se jezdí natáčet i do zemí, kde stále vládnou totalitní režimy. Například Kuba, Bělorusko nebo dnes válkou zmítaná Ukrajina. „Vždycky jsme v té zemi hledali lidsko-právní organizace, které jsou většinou hodně malé. Přišli jsme za nimi a vysvětlili, kdo jsme a co děláme. Chápali to vždycky hrozně rychle a věděli, že má cenu to dělat. Bohužel se nám teď ale nepodařilo získat peníze od vlády, která si dala za cíl Kubu podporovat,” říká Portel. V Bělorusku je to ale ještě komplikovanější. „Řešili jsme, zda zveřejňovat jména a obličeje lidí z této země. Na jednu stranu chcete ukázat, co se tam děje a jak je ten režim hrozný, ale na druhou stranu můžete ohrozit ty lidi a jejich rodiny. Bělorusko je zdevastované a lidé, se kterými jsme tam mluvili, jsou často ve vězení,” doplňuje Bardová.
Post Bellum nyní funguje i na Ukrajině, kde nejenže točí a zaznamenává příběhy, ale i pomáhá. „Máme ve Lvově kolegy, kteří hledali cestu, jak Ukrajinu podpořit. Vybrali jsme si ve spolupráci s ukrajinskými kolegy organizaci, která pomáhala ozbrojeným složkám a snažila se nějak vybavit. Zhruba 22. února jsme vyhlásili sbírku na jejich podporu a 24. začal konflikt, jak ho známe. Stačili jsme jim tam poslat nějaké věci, ale pak jsme se spojili s ukrajinskou ambasádu a pomáhali jsme přes ně,” popisuje Bardová, která oceňuje, že pomoc Ukrajině byla v otázkách několika dní. „Během několik týdnů se vybralo přes 400 milionů, což pětinásobně převyšuje rozpočet organizace. Fascinující bylo vidět neziskovou organizaci, která často věci dělá na koleni a během dnů byla schopná nakupovat věci, které nikdo neznal. Bylo to pro mě neskutečně silné, že ta organizace na to má, i když má dost svojí jiné práce,” doplňuje Portel. Podcast Dobro skladem si můžete poslechnout na platformě Youradio Talk.