Vyhledávání
Další pomníček české kriminalistiky je vyřešen. Po 90 letech odhalili vraha Otýlie Vránské
Otýlie Vránská (Zdroj: Profimedia a Muzeum Policie)
Před 90 lety otřásla Prahou vražda mladé dívky, jejíchž rozřezané části těla se našly ve dvou kufrech ve vlacích na Slovensku. Otýlie Vránská byla prostitutka, ale kdo ji zabil a schoval kusy jejího těla, se až do dneška nevědělo. Nyní policie přišla s rozřešením.
Otýlie Vránská byla zavražděna v noci z 31. srpna na 1. září 1933. Její tělo se našlo rozřezané ve dvou kufrech a ty poslali dvěma různými vlaky na Slovensko. „Naši podezřelí jsou dva, nikdy po 90 letech nemůžete říct, že jste si na 100 procent jistí,” říká ředitel policejního muzea Radek Galaš pro server iDNES.cz. „Otýlie nebyla obětí sexuálního devianta. Nikdy nebylo zadokumentováno přiznání se k vraždě či na smrtelné posteli. Poznatky pochází z archivních fondů, tisku a především spisů, je dochovaný z velké většiny. Jsme na 80 procent přesvědčeni o tom, že na vraždě se přímo a významnou měrou podílel rotmistr Josef Pěkný a přímou účastnicí, ne-li spolupachatelkou byla Antonie Koklesová,” odhalil vrahy ředitel.
Případ se tak podařilo objasnit po dlouhých 90 letech. Příčinou smrti ale nebyla rána do hlavy, o které mluvila původní teorie. Vránská byla zaživa podřezaná. „Podřezali ji se zakloněnou hlavou, řez byl vedený doslova od ucha k uchu, dokonce jí částečně vyhřezl jazyk. Pak sečné rány do hlavy, nejspíše sekáčkem nebo šavlí a pak bodné rány do hrudníku. Poté bylo její tělo rozčtvrceno. Pěkný šavli zřejmě vlastnil, protože byl legionář a účastník bitev v Rusku a na Sibiř,” popsal brutální vraždu Galaš.
Jeden z kufrů, v němž byly nalezeny ostatky Otýlie Vranské se nachází v Muzeu policie (Zdroj: Profimedia)
Doplnil ale, že se nikdy nezjistí, jak to tenkrát bylo a že pachatelé vraždili zřejmě pod tíhou situace. Důkazy jsou ale nepřímé, ale i tak se dá tento pomníček české kriminalistiky považovat za vyřešený. Galaš ale podotkl, že se stále neví, kde je Vránská pohřbená, i když znají konkrétní čas uložení. Ani po její rodině nezůstal hrob, ta zřejmě podle Galaše vymřela. „Byla to práce hlavně s archivními dokumenty, nespočívalo to v kopání v zemi ani hledání milionu písmen. Chtěli jsme, aby Otylka měla vlastní hrob a vrazi měli jméno,” uzavírá Galaš.