Vyhledávání
6. října začal soudní proces s hokejovými mistry světa. Šlo o jeden z nejostudnějších okamžiků československého sportu
Byla půle března 1950 a československá hokejová reprezentace měla odletět do Londýna na mistrovství světa. Do dějiště šampionátu se měla vypravit za obhajobou titulu mistra světa. Tým šampionů ale na turnaj nejlepších hokejistů neodletěl. Pro mnohé byla příští zastávkou vězeňská cela. Jeden z nejostudnějších okamžiků československého sportu vrcholil 6. října, když začal vykonstruovaný proces s hokejovými mistry světa.
Z vůle komunistického režimu z počátku 50. let minulého století se neomezovala jen na politickou opozici, někdejší podnikatele či věřící. Od roku 1948 vládnoucí komunisté šlapali na krk i úspěšným sportovcům. Příkladem je soud s týmem hokejové reprezentace, která v roce 1949 přivezla ze Švédska zlaté medaile.
Tenkrát takový triumf od našich hokejistů nikdo nečekal, byť po válce patřili ke světové špičce. V roce 1947 brali zlato na domácím šampionátu v Praze, o rok později byli na olympiádě ve Svatém Mořici druzí. Kádr reprezentace ale poznamenala rána v podobě tragické letecké havárie, při které zemřelo šest hokejistů. Manšaft talentovaných hráčů prořídl i díky emigraci z komunistické země. Navíc v té době bylo v Československu devět stadionů s umělým ledem a nové naděje dostávaly možnost hrát tuto skvělou hru jen v omezené míře.
I přes zmiňované problémy a s poslepovaným týmem, českoslovenští hokejisté neztratili svůj hokejový důvtip a bojovnost. Byli rovnocenným soupeřem těm nejlepším a dokonce toho nejobávanějšího soupeře. Výběr Kanady poprvé historicky porazili. Jejich návrat do vlasti se zlatými medailemi byl triumfální. Do Prahy se sjely tisíce fanoušků z celého Československa, aby pozdravily své hrdiny. Společně s davem fanoušků čekaly na reprezentanty i proslovy komunistických politiků, kteří hokejisty veřejně chválili, za příkladnou reprezentaci. Už za rok ale komunisté mluvili o hokejistech jako o zrádcích národa.
Z hrdinů se stali rázem “zrádci”
Těsně před startem hokejového šampionátu v březnu 1950 si komunisté vymysleli záminku, aby národní tým vůbec nenastoupil do letadla, které je mělo dopravit do Londýna. Komunistická vláda sledovala, jak po jejich únorovém puči v roce 1948 utíkají ze země úspěšní sportovci a nechtěla riskovat další mezinárodní ostudu v podobě migrace úspěšných hokejistů.
Vedení KSČ hráčům znemožnilo odlet pod nepravdivou záminkou, že Britové odmítli vystavit vstupní víza československým rozhlasovým reportérům. 13. března se zklamaní reprezentanti sešli v hospodě, aby oslavili narození syna jednoho z hráčů. S přibývajícím alkoholem ale ztráceli zábrany, nadávali na poměry, komunistickou vládu a nespravedlnost, která je potkala. Hokejisté ale vůbec netušili, že jsou celou dobu sledováni tajnou policií a že před lokálem stojí připravené antony. Byla to dobře připravená past STB, ze které se hokejoví reprezentanti už nedostali.
Ten večer STB zatkla devět členů národního hokejového týmu a další přibývali v následujících dnech. Jako poslední byl 24. března 1950 zatčen legendární gólman Bohumil Modrý. Paradoxem je, že v té době už nebyl v reprezentaci a neúčastnil se ani osudného setkání hokejistů v hospodě, přesto ho žalobci označili za hlavu údajného protistátního spiknutí.
Hráči si při výslechu a pobytu ve vězení zažili peklo. Dostali se do rukou sadistů, kteří se vyžívali v krutém zacházení s nevinnými lidmi. Mnozí z hráčů ztratili i 30 kilo své váhy a jejich rodiny neměly o svých synech jedinou zprávu. Až do soudního procesu, který začal 6. října. Obžaloba je vinila ze špionáže, velezrady, rozvrácení státního zřízení a hanobení státních činitelů. V 50. letech podobné soudy končily i trestem smrti. Proces proběhl tajně bez veřejnosti a tehdejší média o případu nenapsala ani krátkou zmínku. Komunistický soud odsoudil 12 hokejistů k celkově 77 letům vězení. Hráči zmizeli, družstvo se zhroutilo. Stál za tím vším plán KGB, aby se dostalo do popředí mužstvo Sovětského svazu.
Celý podcast Ozvěny minulosti si můžete poslechnout na Youradio Talk.