Vyhledávání
Zavřít
5. září začala pouť unikátní sondy Voyager 1. Ve vzdálené budoucnosti může být jediným důkazem o naší existenci
Ilustrační foto. (Zdroj: Profimedia)
Není tak ikonická jako jiná zařízení vesmírné agentury NASA. Ani si s ní nespojíme jméno astronauta. Sonda Voyager 1 je ale naprostým technickým unikátem a ve vzdálené budoucnosti může být jediným důkazem o naší existenci. Pouť sondy začala 5. září 1977.
Konstruktéři NASA o jejím poslání hovořili jako o klepání na bránu věčnosti. Původním záměrem této vesmírné mise bylo zkoumání čtyř planet: Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu. Vědci o nich na konci 70. let ale věděli velice málo. Pokud to dnes zjednodušíme, obecně se vědělo, že jsou tyto planety tvořeny vodíkem, héliem a trochou metanu. Vědělo se například, že na Jupiter fouká a má hrubou skvrnu. I když vědci planety zkoumali nejlepšími dalekohledy na zemi, i tak viděli jen rozostřené skvrny. V případě Uranu a Neptunu jen malé modré tečky.
Astronomové se dosud v popisování vesmíru řídili sadou teorií se spoustou neznámých. Jejich hnací silou byla ale vždy zvědavost. Než se k obloze zvedlo unikátní zařízení, zabralo konstruktérům pět let, aby vytvořili půl metru vysokou sondu s průměrem necelých dvou metrů. Výsledný desetiboký hranol byl osázen speciálními anténami, kamerami, spektrometrem a čidly magnetometru. Sondu vážící původně 815 kilogramů řídí zdvojený palubní počítač. Data zaznamenává do magnetopáskové paměti. Systém motoru pohání zásoba hydrazínu a řízení sondy pak zajišťuje pozemní řídící středisko v americké Pasadeně.
Tehdejší astronomové využili pro misi příznivého uspořádání planet. Jupiter, Saturn, Uran a Neptun byly v řadě za sebou. Úspěch mise pak umožnil gravitační manévr. Při průletu okolo Jupiteru, to bylo po dvou letech od startu, si sonda pomohla jeho obvodovou rychlostí a část této energie použila k dalšímu letu do hlubin vesmíru.
O rok později sonda proletěla kolem Saturnu. První část mise byla úspěšná a na zemi bylo doručeno 34 tisíc snímků. Na nich byly zachyceny netušené detaily vzdálených planet. Sonda Voyager 1 se cestou Sluneční soustavou postupně vzdalovala od země, až se v únoru 1998 ocitla 10 miliard kilometrů od Slunce a stala se tak nejvzdálenějším lidským výtvorem ve vesmíru.
Srdcem celé sondy je zlatá deska. Sonda je ve vesmíru kvůli výzkumu, ale podle vědců a konstruktérů je jakousi krví nahrávka a vzkaz lidstva, který letí vesmírem. Je to pozdrav případným mimozemským civilizacím. Takový sofistikovanější vzkaz v lahvi vhozený do oceánu. Na kovové gramofonové desce je zaznamenáno 115 obrázku v analogovém formátu. 55 pozdravů v různých jazycích světa, 35 přírodních i umělých zvuků a 27 záznamů hudby. Součástí disku je i jehla na přehrání. Obrázek o původu sondy a poloha Země ve Sluneční soustavě. Mezi pozdravy je i krátký vzkaz v češtině.
Komunikace sondy se zemí by měla pokračovat až do roku 2025. Jeho termoelektrické generátory už nebudou dodávat dostatečné množství elektrické energie pro přenos dat k zemi a pro provoz svých vědeckých přístrojů. Vzkaz pro případné mimozemské civilizace ale vesmírem poletí dál.
Celý podcast Ozvěny minulosti si můžete poslechnout na Youradio Talk.