27. září začal jeden z nejostudnějších okamžiků českých dějin. STB zatkla Miladu Horákovou

Bylo krátce po 2. světové válce. V tehdejším Československu už vládli komunisté, kteří si začali vyřizovat účty se svými odpůrci. Dělali to brutálně a všem na očích. Represemi, těžkými žaláři i popravami. Naháněli tak strach všem, kteří chtěli bojovat s jejich začínající diktaturou. Symbolem odporu byla politička Milada Horáková. Poslední etapa jejího života a jeden z nejostudnějších okamžiků českých dějin začal 27. září 1949. V ten den byla Milada Horáková zatčena.

Milada Horáková se narodila 25. prosince 1901 v Praze do rodiny oddané myšlenkám Tomáše G. Masaryka. V dospívání při studiích na škole se zapojovala do zakázaných protirakouských a později protiválečných demonstrací. Od roku 1929 byla členkou Československé strany národně sociální, ale její hlavní aktivity se soustředili na práci v Ženské národní radě. Zde se angažovala ve prospěch zrovnoprávnění žen v legislativě a podílela se na tvorbě nového občanského zákoníku.

26. září se konala první televizní politická debata. Síla obrazu s výsledky voleb v USA zatočila

O deset let později v období po mnichovské dohodě pomáhala českým uprchlíkům z pohraničí. Zapojila se do protinacistického odboje, aby získávala a šířila zpravodajské informace. Tím neušla pozornosti gestapu a v srpnu 1940 byla společně s manželem zatčena. Dva roky byla zadržována na Pankráci a na Karlově náměstí, kde byla tvrdě vyslýchaná a bita. Gestapáci z ní ale žádné informace nedostali. Rok před koncem války byla Horáková převezena do Drážďan, kde s ní bylo vedeno soudní řízení. Tady si vyslechla návrh prokurátora na trest smrti. Nakonec vyvázla jen s osmi roky káznice, odkud ji v roce 1945 osvobodila americká armáda. Po válce se vrátila do Prahy, kde se šťastně setkala s manželem, který přežil pochod smrti.

Po válce se vrátila k aktivnímu politickému životu

Po konzultacích s tehdejším prezidentem Edvardem Benešem, se vrátila k politice a přijala poslanecký mandát prozatímního národního shromáždění za Československou stranu národně sociální. Opět se začala angažovat v otázkách práv žen a založila časopis Vlasta. V lednu 1947 byla už kritická vůči činnosti lidových soudů. Nebála se ohradit vůči politickým rozhodnutím, které negativně ovlivňovaly poválečné hospodářství. To byl jen jeden z mnoha důvodů, proč se o Horákovou začala zajímat STB.

“And among them are 2 people who remain the most important figures to me, two people who made an enormous impression on me throughout my life. Those people are Tomas Garrigue Masaryk and Eduard Benes.” – Milada Horáková https://t.co/wEDIqV1AYC 6/8 #InternationalWomensDay#IWD2019pic.twitter.com/x5cWxFt2fM

— John Suarez ن (@johnjsuarez) March 8, 2019

Ve dnech komunistického puče v únoru 1948 byla Milada vyloučena ze všech funkcí a přesto, že měla možnost opustit Československo, svůj odchod oddalovala a byla stále politicky aktivní. 27. září 1949 byla Horáková zatčena ve své kanceláři v Masné ulici v Praze a opět čelila surovému vyslýchání.

Vykonstruovanému procesu se nedalo bránit

31. května 1950 pak začal nejznámější soudní proces v dějinách komunistického Československa. Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice se skupinou doktorky Milady Horákové. Takový byl název komunisty řízeného procesu s předem sepsaným scénářem i rozsudkem. Počet obžalovaných v celém procesu dosáhl 639.

25. září se narodil spisovatel a kreslíř Ondřej Sekora. Studoval práva, ale malování zvítězilo

Samotný proces měl v Československu nejvyšší prioritu. Tehdejší média informovala pouze překroucenou realitu. Lživá obvinění stála z většiny na tom, že byla Horáková zapojena do skupiny připravující rozpoutání 3. světové války. V průběhu líčení se k soudu navíc demonstrativně nosily stohy dopisů, které požadovaly nejpřísnější trest pro zrádce. Pod takové petice se ze strachu podepisovali i lidé, kteří s myšlenkami Horákové dříve souhlasili.

Milada Horáková byla vyslechnuta hned první den a i přes nacvičený scénář zkoušela bránit sebe i své ideály. Osmý den procesu 8. června 1950 byly vyneseny rozsudky. Čtyři tresty smrti oběšením, včetně Horákové, čtyři tresty doživotního vězení a pět trestů od dvaceti do osmadvaceti let.

Do Československa přicházely dopisy významných osobností, které apelovaly u prezidenta Klementa Gottwalda, aby Horákové udělil milost, bez úspěchu. Komunistický prezident trest smrti podepsal. V den popravy napsala Milada Horáková své rodině poslední dopis a 27. června 1950 byla ve vězeňské nemocnici na Pankráci v 5:38 popravena. Lekce strachu se komunistům povedla. Ostatky mimořádně odvážné ženy, symbolu protikomunistického odboje se do dnešních dnů nepodařilo najít.

Celý podcast Ozvěny minulosti si můžete poslechnout na Youradio Talk.

Koktejl - další články