Vyhledávání
Zavřít
24. listopad: Den, kdy se v Praze otevřelo Vinohradské divadlo. To je od počátku považováno za špičku
Divadlo na Vinohradech. (Foto: Profimedia)
Ve Vinohradském divadle se za dlouhá léta jeho fungování vystřídali nejlepší čeští herci. Budova, která se nachází na Náměstí Míru v Praze, se veřejnosti otevřela 24. listopadu 1907. Jak probíhala její výstavba a jak představení ovlivnila například doba komunismu? To prozrazuje podcast Youradio Talk Ozvěny minulosti.
Dnes je to 115 let, kdy se otevřelo Vinohradské divadlo. Jde o jedinečnou památku, která je postavena ve stylu novorenesance se secesními prvky. Architektem je Alois Jan Čenský. Výrazné ozdobné prvky můžeme na divadle obdivovat zejména v přední části. Alegorické postavy mají zobrazovat statečnost a pravdu.
Vinohradské divadlo vzbudilo ve společnosti rozruch
Když se začalo hovořit o tom, že pražská metropole potřebuje další divadelní scénu, vzbudilo to ve společnosti celkem rozruch. Z toho důvodu v roce 1892 úředníci Prahy 2 schválili návrh týkající se koncese na zřízení nového divadla. Základní kámen byl položen na svátek sv. Václava, tedy 28. září 1905. O Vinohradské divadlo se tehdy zajímali občané i média. Dokonce v průběhu stavby vznikaly speciální rubriky, ve kterých novináři pravidelně informovali o všech aktualitách souvisejících s výstavbou.
Divadlo je od počátku špičkou
Jednou z prvních významných osobností, která se zapsala do historie divadla byl ředitel K. H. Hilar. Pod jeho taktovkou vznikl vynikající herecký soubor a úžasný repertoár největších děl světových dramatiků. Úspěšně nastartovaný provoz divadla přerušila až 2. světová válka. Na začátku okupace bylo sice povoleno hrát, ale v roce 1941 úřady scénu zavřely. Jeviště pak využívali jen Němci například k natáčení filmů.
Na konci války byla budova poškozena spojeneckými leteckými nálety. Dobrovolníci se po jejím skončení vrhli do stavebních prací, aby se mohlo opět hrát. Započala tak další skvělá éra, která nepokračovala příliš dlouho. V tehdejším Československu nastoupil k moci komunismus a v 50. letech se musel změnit název divadla. Diváci už nechodili do Vinohradského, nýbrž do Ústředního divadla československé armády.
To začalo fungovat po vzoru sovětského umění. Náplň a cíl byl jednoduchý, výchovné působení člověka v duchu socialismu a orientace na ruské tituly. Změnila se výzdoba budovy a objevily se nápisy jako „Sloužíme lidu“. Vznikl i nový herecký soubor. Původní herci přešli do Městských divadel pražských.
I když pracovníci plnili náplň, tak se snažili, aby divadelní představení byla stále stejně kvalitní. Na konci 80. let došlo k menšímu uvolnění a díky tomu vzniklo několik unikátních inscenací. V 90. letech se opět všechno změnilo. Divadlo vstoupilo do další, tentokrát již svobodné éry.
Celý podcast Ozvěny minulosti si můžete poslechnout na YouRadio Talk.