Jana Knížková a Roman Mikesch: Frekvence 1 je pro nás především zábava, ale také zkušenost a poučení

Jak dlouho už v rádiu moderujete a jak se připravujete na vysílání?

Jana (J) a Mikesch (M): Na Frekvenci 1 jsme oba už přes deset let. Během té doby každý z nás moderoval s mnoha “parťáky”.  Trvalo to, ale nakonec jsme se potkali, a to nás moc těší a doufáme, že i posluchače.

J a M: Pořád se “něco děje” . Oba nás baví, když se vzájemně “odbouráme”. Většinou už víme, jak ten druhý reaguje, ale někdy se to zvrtne – a pak se vrší fór za fórem. Většinou to končí nekontrolovatelným smíchem, milé jsou pak na tyto situace reakce posluchačů, jako posledně. Jedna slečna psala, že se tak smála, že musela zastavit, aby nenabourala! To potěší (smích).

M: Jani je dokonalá “parťačka”. Jsem moc rád, že jsme se našli. Baví mě její bezprostřední humor, okamžité reakce, vtip, smysl pro humor a pohotovost.  A hlavně mě baví, že to není žádná “frfňa” a má vždy dobrou náladu, i když třeba venku šlápne do hovna.

J: Mikesch je super parťák, dokáže z blbosti udělat ještě větší blbost. a to umí málokdo. A nejvíc na něm je, že je starý a vůbec mu to nevadí (smích).

Máte nějakou vtipnou, zajímavou příhodu z éteru nebo trapas, na které rádi vzpomínáte?

M: Trapas? Nevím, jak Jani, ale já jsem se určitě zastyděl, když jsem poprvé uváděl Aleše Valentu, čerstvého olympijského vítěze. Byl jsem nervózní, že mluvím s takovou celebritou, takže jsem ho do vysílání uvedl: “…a teď už olympijský vítěz, Valeš Alenta!” Aleš se smál a dobře bavil.

J: Je to asi 8 let zpátky. přišel za mnou do rádia host na rozhovor. Při seznamování mi podával levou ruku, tak jsem mu s vtipem vysvětlila, že se levá nepodává. Poté, co se celá redakce válela pod stolem, jsem si všimla, že pán pravou ruku vůbec nemá. Krve by se ve mně nedořezal, ani tou levou.

Lubka Ponížilová a Míra Michálek: Frekvence 1 je prostě srdcová záležitost. Láska na první pohled a na celý život

Jak vzpomínáte na své začátky? Co bylo pro vás nejtěžší?

J a M: Oba jsme začínali na regionálních rádiích. Měli jsme tedy zkušenosti s vysíláním dávno předtím, než jsme nastoupili na Frekvenci 1. Tady je to ale přeci jen jiné tím, že se běžně potkáváme a vysíláme s lidmi mediálně známými, takže to může zpočátku trochu rozhodit, ale to časem přestanete vnímat.

Máte ještě někdy trému při vysílání?

J a M: Při vysílání už trému nemáme. Ale když moderujeme nějakou akci – je tam kontakt, napětí, atmosféra – tak tam ten adrenalin je. A to nás taky baví!

S kým byste si ještě přáli udělat rozhovor?

M: Chtěl bych si dát s panem režisérem Milošem Formanem pivo a povídat si o filmu, o lidech, hercích, o tom, jak se tenhle krásný kumšť vlastně dělá – bohužel, to už nestihnu. V mých očích to byl skutečně velikán filmu. Hmm, to už se mi nepovede.

J: Já chtěla dělat rozhovory vždycky s těmi, co mají skvělý smysl pro humor. Třeba povídání s Jiřím Lábusem bylo naprosto úchvatné, podobně skvělé to bylo s Petrem Čtvrtníčkem. Tak bych chtěla potkat ještě několik takhle vtipných lidí. Přála bych si třeba dělat rozhovor s Romanem Mikeschem. Je to skutečný velikán.

Co pro vás znamená Frekvence 1?

J a M: Frekvence 1 je pro nás především zábava, ale také zkušenost a poučení. Frekvence1 je silná značka. Rádio, které těší každý den v týdnu, dvacet čtyři hodin denně stovky tisíc posluchačů po celé zemi. Rádio, které se vyprofilovalo na jednu z nejlepších stanic v republice. Bude to teď znít jako klišé, ale je nám oběma velkou ctí, že u toho všeho můžeme být a že jsme součástí Frekvence1. Přejeme jí i jejím posluchačům jen to nejlepší.