Vyhledávání
Fyzicky trestat dítě nemá žádný účinek, míní psycholog
Ilustrační foto
Fyzické tresty při výchově dětí dělí společnost na dva tábory. Podle psychologa Radka Ptáčka nemá ve výchově dítěte fyzický trest co dělat. Násilí na dětech, týrání, zneužívání a zanedbávání dětí jsou hlavní témata konference ISPCAN, která se letos uskuteční poprvé v Praze.
Děti, které byly v dětství vystaveny jakékoliv formě fyzických trestů a to i v jakékoliv intenzitě, mají mnohonásobně větší náchylnost k tomu, že se stejného chování budou dopouštět také a zároveň i vyšší pravděpodobnost, že se stanou pachateli domácího násilí a budou mít problémy ve vztazích. Je u nich také větší pravděpodobnost výskytu různých duševních onemocnění, například deprese.
“Představte si situaci, kdyby vám dítě fyzický trest vrátilo zpět. Většina dospělých byla při této otázce velmi pohoršena. Dítě se nachází ve velmi nerovnoměrném vztahu, kdy je exponováno fyzickým trestům, na které nemůže nějakým způsobem reagovat. Fyzický trest, jako výchovný prostředek sám o sobě není účinný, to je doloženo velkou řadou studií i praxí. Může omezit výskyt nevhodného chování v dané situaci, ale ne dlouhodobě,” říká psycholog a spolupředsedající kongresu ISPCAN Radek Ptáček.
Součástí výchovy musí být podle psychologů trest i odměna. Podle empirických výzkumů nefunguje trest zdaleka tak dobře, jako odměna. Pokud tedy vychovávat, tak vždy pomocí odměn za žádoucí chování. Pokud se nacházíme v situaci, kdy je třeba dítě potrestat, pak musí být trest předvídatelný. Dítě musí vědět, že se jedná o trest, čím si ho vysloužilo a jakou bude mít podobu. Trest musí být také vždy bezprostředně spojený s danou situací.
“Nejčastější forma trestů bývá odnětí určité výhody. Délka musí být přímo úměrná věku dítěte. Pakliže se jedná o tříleté dítě, tak se mu například nepustí večerníček. Čtrnáctileté dítě už unese, že mu například na dva dny rodiče zabaví mobil. Fyzický trest nemá jinou funkci, než je ventilace emocí rodiče. Žádná jiná omluva pro fyzický trest není,” doplňuje psycholog. “Z hlediska etiky mezilidských vztahů pozorujeme výrazné kampaně proti násilí u různých specifických skupin. Co kdybychom si ale prostě řekli, že násilí v naší společnosti prostě nebudeme akceptovat v jakékoliv podobě a formě?” uzavírá Ptáček.