Václav Noid Bárta: Jsem za svou minulost rád. Bez ní bych nevěděl, co nechci a nebyl bych tím, kým jsem. A jsem moc šťastný

Václav Noid Bárta je zpěvák, hudebník, skladatel, textař a herec, který je ale také především tátou dvou krásných princezen a třetí je na cestě. Před představením Jesus Christ Superstar jsme si v Hudebním divadle Karlín popovídali o jeho současné tvorbě, o jeho skvělé rozrůstající se rodině, za kterou je velice šťastný, o jeho kutilské vášni i o vyplnění jeho životních snů.

Mezi zvukovou zkouškou a představením Jesus Christ Superstar jsme si spolu s Vaškem sedli do divadelního klubu, abychom poklábosili nejen o jeho rodině a stále obdivuhodném životním stylu, ale i o tom, kolika lidem se stal inspirací a z čeho má momentálně největší radost.

Když jsme se spolu bavili posledně, svěřil jste se mi, že je vaším aktuálním snem skládat hudbu. A to se vám splnilo.

Už dřív jsem složil dva nebo tři filmy, ale teď je nejaktuálnější právě pohádka Tajemství staré bambitky. Když tahle nabídka přišla, měl jsem z toho obrovskou radost. Skládal jsem jak zpívané, pohádkové písničky, tak i scénickou hudbu. To jsou dvě naprosto odlišné disciplíny. Režisér Ivo Macharáček a celý tým mi nechávali naprosto volnu ruku, což bylo taky skvělé. Dokonce jsem mohl použít Mariana Vojtka jako hlavního mužského tenora, což by normálně ve filmu neprošlo.

Nabídka dělat hudbu k filmu Bambitka ale přece nepřišla. Tu jste si sám zařídil…

To je pravda. První nabídka přišla na hereckou roli, kterou když prý psali, mysleli přímo na mě. Tak jsem mu řekl, že se na to podívám a rovnou jsem se se ho zeptal, jestli má hudbu. Řekl: Nemám. Tak jsem mu odpověděl, že už má. Druhý den jsem mu přinesl demo.

Čeká vás teď nějaký další velký skladatelský projekt?

Já měl teď skladatelský půl rok, za leden jsem odevzdával padesát písniček, čímž jsem upozadil ParaNOID studio, což je má firma na výrobu audiovizuálních děl. K tomu bych se teď chtěl vrátit. Potřebuji změnu. Nechci být jen na jednom místě. Teď chci být zas půl roku filmař… a kutil.

Václav Noid Bárta (Foto: Frekvence 1)

Kutilství vás ještě nepustilo?

Naopak. Teď to teprve hodlám rozjet. Nedávno jsem koupil chalupu, ve které jsem vyrůstal. Kdysi dávno patřila mým rodičům, máma mě tam koupala v potoce. Pak ji museli prodat a já ji teď koupil zpátky, z čehož mám velkou radost. Po týdnu, co jsem tam jezdil pracovat, už jsem předělal jednu místnost, kde budeme moct bydlet. A takových místností je tam ještě deset plus venkovní fasády. Chci tam vybudovat rybník, takže to je ještě tak na pět let kutilství. Mě to baví. Když se něco promění a vy se projdete po nové podlaze, kterou jste sami udělali, je to neskutečný pocit. Je to pro mě stejné jako vyrobit hudbu k filmu.

Když takhle sedíte celé dny půl roku zavřený ve studiu a skládáte hudbu, není to trochu k zešílení?

Trochu jo, ale já si během dne chodím zacvičit na zahradu, pak se třeba postarám o rybníček, vyndám řasy, udělám další dvě písničky, pak se jdu proběhnout, pohraju si s Elinkou… Snažím se to rozdělit. Na rozdíl od člověka v kanceláři můžu kdykoliv odejít.

Máte v plánu napsat svůj vlastní film. V jaké jste momentálně fázi?

V tomhle máme podobný sen, jako můj kolega Hynek Čermák. Řekli, že to dáme dohromady a něco vytvoříme. Mě totiž moc nebaví režie. Já jsem za kamerou a hlídám hodně technických záležitostí. Potřebuji někoho, kdo bude hlídat lidi na place, protože já takhle přehlédnu spoustu detailů. Třeba když zpěvačka předstírá hru na piano, nehraje na něj doopravdy, a pak je to na kameře vidět. Ale toho já si přes malou obrazovku nevšimnu. Tak jsme se Hynkem dohodli, že já bych to vyrobil a Hynek by to celé režíroval. Jsme ve fázi, kdy hledáme námět a scénář. Takže jsme vlastně na začátku.

Vždycky jste mi říkal, že je potřeba mít určité malé cíle – schody po kterých člověk stoupá životem vzhůru. Jaký je váš další schod na schodišti života?

Nedávno jsem o tom přemýšlel. Chtěl bych to mé ParaNOID studio povýšit výš, abych mohl zaměstnat lidi, aby se z rodinné firmičky stalo vetší studio. To by se mi moc líbilo. Větší zakázky, větší firmy, abych si mohl najmout robota na kameru, abych si mohl najmout osvětlovací firmu, abych to nemusel dělat všechno já sám. Celé to řídit a vyrábět. To je teď můj cíl.

Když už se bavíme o budoucnosti, brzy se vám narodí už třetí dcera Anička. Nejstarší Terezka si to už zažila, ale jak se těší zatím mladší Eliška na ségru?

Těší se moc, mluví na ní na bříško, a když si hraje s panenkami, dělá, že má panenka v bříšku Aničku. Všechno vnímá, dokonce se teď víc drží u maminky, protože to asi vycítí, že je na cestě další mimino. Zatím je maminky závisláček. Ale bude to skvělé. Eliška je vždycky smutná, když starší Terezka odjíždí pryč za maminkou, teď bude mít doma ještě malou sestřičku, takže se všechno uklidní.

Moc dobře víme, že jméno Anna bylo předurčeno díky oblibě pohádky Ledové království, zajímalo by mě ale, zda by byl kluk Olaf (postava sněhuláka z Ledového království).

To asi ne. 🙂 Kluk by byl Vašík. Ale já jsem doufal, že to bude zase holčička. Jsem za to rád. Jsou mazlivé a chlap má pak pocit, že musí víc máknout a víc je ochraňovat.

Perou se spolu holky?

Vůbec. Možná je to tím, že spolu nejsou pořád. Terezka je úžasná ségra. Opravdu se o Elinku stará a je to boží. Musím říct, že tahle rodinná konstelace je ve špičce. I velká Eliška, to je nejlepší ženská na světě, byl to dar z nebes. A od toho se to celé odvíjí. U nás doma je naprostý klid. Žádné tlaky, žádné nervy, žádné urážení…

Plánujete letos nějakou dovolenou?

Anička bude ještě malá, my jsme byli v lednu na krásné dovolené u moře, tak jsme se rozhodli, že letos v létě budeme na chalupě. Loni jsme byli na Mallorce, ale já tam vlastně trpěl. Počasí bylo skoro stejné jako tady. Jste zavření na hotelu a utratíte hodně peněz za to, že koukáte na opilé Němce. Takže radši letos budeme na chalupě a k moři pojedeme zase třeba v zimě.

Víme, že jste říkal, že o vaší svatbě s Eliškou se všichni dozví, až bude po ní, ale máte nějakou představu, jak byste si jí představoval?

My už máme vše vymyšlené. Především Eliška. Je to její první svatba, takže má představu a já jí v tom podporuji. Bude to moc krásné, jenom pro rodinu, a kromě svědků tam nebudou ani žádní kamarádi. Bude to prosté, žádná speciální jídla, klasické občerstvení, které mám já moc rád, protože jinak jsem pořád na nějakých dietách.

Když se bavíme o dietách, nedávno si z vás udělali kolegové srandu, že na Kříži jako Ježíš visíte jako buřt, tak jste se rozhodl se do toho zase opřít a zhubnout. Budete postupovat stejně, co už máte ověřené, nebo vyzkoušíte zase jinou metodu?

Tentokrát vyzkouším jinou. Spolupracuji s firmou, která mi vozí krabičky. Funguje to perfektně, nemusíte na nic myslet a vyjde to i na méně peněž, protože když jsem si vařil kulturistickou dietu, tak jsem projedl spoustu masa, což je drahé. Ale tohle funguje rychle. Teď jsem byl na měření a mám čtyři kila tuku dole. Ještě dám dvě kila a přestanu, abych se zase úplně neztratil.

Říkal jste, že za vámi chodí kamarádi a ozývají se vám cizí lidi, abyste jim poradil a pomohl se změnou svého života a životního stylu. Pro kolik lidí jste vzorem a inspirací?

Musím se neskromně přiznat, že už jsem pár lidí dokázal přivést na trochu lepší cestu, z čehož mám velkou radost. U pár lidí se to nepovedlo, vždycky byly pokusy, a pak to spadlo někam, kam nemělo. Pár lidí to ale opravdu vydrželo, i co se týče abstinence a diet. Nebudu je jmenovat, ale je to fajn.

Netajíte se tím, že život, který teď máte, je ten nejlepší, a že jste nikdy takhle šťastný nebyl. Souvisí to především s tím, že jste přestal pít, ponocovat, začal jste zdravě jíst a máte úžasnou rodinu. Ale musím se zeptat, zda byste o tenhle život stál před deseti, patnácti lety.

Pravděpodobně ne. Člověk si něco musí prožít, aby zjistil, co nechce. Když dnes vidím film s rockovou tématikou, kde probíhají večírky, tak si říkám, že jsem si to zažil taky a mám odškrtnuto. Jinak by mě mohlo mrzet, že jsem to nezažil. Jsem za svou minulost vlastně rád, protože by mě to nedonutilo být takový, jaký jsem teď.

Takže co vám ty prohýřené roky, na které teď možná koukáte trochu s opovržením, daly?

Daly mi přesně příklad toho, co nechci. Ať už se to týká rodiny, životního stylu, práce… Všechno jsem udělal úplně obráceně, a když dnes u někoho vidím věci, které jsem dělal já, jsem na to strašně alergický a začnu do toho kecat. Vím, že na to nemám právo, ale hrozně mě to dokáže rozčílit.

Téměř úplně jste se stáhnul z muzikálového světa. Nechybí vám to? Neplánujete někdy návrat?

Nechybí mi to. Interpretace mě z toho všeho bavila vždycky nejmíň. Já rád něco tvořím. Nebaví mě být zpěvákem, mě baví být skladatelem. Ale nechci se toho vzdát úplně, rád budu pokračovat v Máme rádi Česko, tam mě baví spolupráce se super partou lidí, které znám léta, a budu zpívat na svých koncertech.

Celebrity - další články