Vyhledávání
Lucie Štěpánková: Jsem introvert a bylo pro mě hrozně náročné se před kamerou otevřít
Lucie Štěpánková (Zdroj: Profimedia)
Herectví, balet a sjezdové lyžování. Herečka Lucie Štěpánková si prošla mnoha rozdílnými "profesemi". Osudné se jí nakonec stalo herectví, které miluje. Prim hraje divadlo, i když má za sebou i výrazné role před kamerou. A nejen o tom si povídala s Lucií Černou.
Jako malá se věnovala závodnímu lyžování a baletu. Závodům se ale vyhýbala, protože se bála rychlosti. „Chodila jsem na tréninky, ale nechtěla jsem závodit. Pak jsem to odstavila a občas toho lituji, protože překážky se mají překonávat a ne vzdávat,” přiznává po letech. Po sjezdovém lyžování se vrhla na balet. „Nejdříve byly lyže a pak jsem se dala na balet. Pocházím ze Vsetína a v té době ještě nebyl boom kroužků a doma toho moc nebylo. Do baletu jsem začala chodit až v šesté třídě, ale propadla jsem tomu a byl to můj svět. Chtěla jsem na taneční konzervatoř, ale propozice k tomu nebyly ideální. Od toho byl ale už jen krůček k herectví,” usmívá se Štěpánková.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
V dětství začala psát pohádky a společně se svou nejlepší kamarádkou si vytvářely vlastní svět fantazie. „Tam to asi vzniklo, protože jsem nikdy nechodila do žádného kroužku a bylo to spíše o pocitu. Dodneška rodičům děkuji, že mě v té 9. třídě neposlali do háje, když jsem jim řekla, že chci jít na konzervatoř. Není to jednoduché, protože já ty předpoklady neměla, byla jsem spíše introvert. Jsem ale důkazem toho, že sny se plní,” vzpomíná s úsměvem herečka s tím, že přijímačky byly náročné. Do divadla nikdy předtím tolik jako rodina nechodili, zato jakmile začala studovat herectví, stala se z ní divadelní fanatička. „Kamery jsem se vždycky trochu bála. Jsem introvert a bylo pro mě hrozně náročné se před kamerou otevřít.”
Ze Vsetína se přesunula do Ostravy, pak do Pardubic, kde strávila šest let, a nakonec skončila ve Vinohradském divadle v Praze. „Jsem pokorný člověk a vážím si toho, že to pořád můžu dělat. Bylo náročné postavit se vedle takových osobností na jevišti. Měla jsem pocit, že nemám právo s nimi hrát, ale jen se na ně dívat. Ale přijali mě krásně, nemám jedinou špatnou zkušenost. V šatně jsem byla s Janou Hlaváčovou, Jiřinou Jiráskovou, Hankou Maciuchovou a Bárou Munzarovou, to bylo neuvěřitelné. Všechny byly otevřené a laskavé, hrozně mi pomohly. Jsou veliké i v té normálnosti. Když pracovaly, tak byla radost se na ně koukat,” klaní se před takovými osobnostmi herečka.
Hrát reálnou postavu pro mě byla velká zodpovědnost
Štěpánková má za sebou několik dost výrazných hereckých postav. Jednou z nich je i Magdaléna Sodomková v Matematice zločinu, která se na minisérii i sama dívala. „Byla to velká zodpovědnost. První velké úskalí bylo v tom, že to byla moje první velká role před kamerou a druhé, že hrajete reálnou postavu, které to nechcete pokazit. Pustila jsem si podcast Matematika zločinu a byl to pro mě šok; ta marnost systému. Brala jsem to hrozně vážně a věřím tomu, že jsme udělali něco jedinečného,” myslí si herečka.
Se Sodomkovou se i potkala. „Byla na začátku velice ostražitá. Měla jsem pár otázek, docela dobře jsem si ji nastudovala, z čehož byla překvapená. Postupem času se mi otevírala a nakonec jsme si hrozně sedly. Mám pocit, že máme podobnou energii, což mě těší. Byla jsem hodně nervózní, když jsem byla na projekci a Magda seděla vedle mě. Pak se ke mně natočila a říká mi: ´Ty si moje lepší já.´ Z toho jsem měla dobrý pocit.” Přepínat mezi rolí a vlastní osobností jí jde rychle. „S Drápovou z Prvního oddělení jsem měla problém, tam jsem neměly společného nic. To jsem byla vždycky ráda, když jsem se mohla vrátit k sobě,” směje se herečka Lucie Štěpánková.