Vyhledávání
Zavřít
Anna Geislerová: žena mnoha tváří, podob a talentů slaví 45. narozeniny
Herečka Anna Geislerová (Foto: Frekvence 1)
Polednice, hvězda ve vánoční pohádce, milenka Josefa Gabčíka, Olga Havlová a nejnověji Božena Němcová. To jsou některé podoby herečky Anny Geislerové, které ztvárnila v posledních letech. Držitelka pěti Českých lvů má talent, půvab, charisma i osobitost, a díky tomu na kontě hezkou řádku rolí. Typické jsou pro ni silné a často vzdorovité ženy, které se nebojí bojovat pro své ideály. V pětačtyřiceti, které oslaví v sobotu, má za sebou i zkušenosti ze zahraničních produkcí a sama také píše a navrhuje oděvní kolekce.
“Aňa je podivuhodná bytost, která v sobě zahrnuje celé zástupy žen… Může se snadno proměnit z jedné polohy do druhé a vždy je to pravdivé, protože toho nedociluje technicky,” hovořil o její schopnosti vcítit se režisér Saša Gedeon. Skrývá v sobě spoustu kontrastů, od nevinné dívenky až po vypočítavou mrchu, chladnou femme fatale: “Většinou hraju holky, co si se životem tak trochu zahrávaj,” říká k tomu sama.
Dvě velké ženské osobnosti, Olgu Havlovou a Boženou Němcovou, natáčela Geislerová současně: “Olga si své nitro před světem chránila, Božena se světu otevřela. Spojuje mě s nimi touha po svobodě,” prozradila v rozhovoru. “Hubatá” a rázná manželka prvního českého porevolučního prezidenta, stejně jako vášnivá a svobodomyslná česká spisovatelka, působí v jejím podání uvěřitelně. A v rozhovoru o natáčení televizní minisérie o Boženě Němcové, která vzbudila rozruch svým odvážným pojetím, odpověděla Geislerová na otázku “Co je víc? Touha nebo naplnění?” jednoznačně – touha!
Křehká leč výrazná rusovláska přišla na svět 17. dubna 1976 v Praze do rodiny akademické výtvarnice a japanologa. Talent na herectví zdědila po babičce z otcovy strany, kterou byla herečka Růžena Lyseková. Vyrůstala spolu se svými sestrami, výtvarnicí Lelou Geislerovou a herečkou Ester Geislerovou. “Už jako malá jsem dělala dabing a za honoráře kupovala dárečky. Za kompars ve filmu Dobří holubi se vracejí jsem vydělala 108 korun, což stačilo pro všechny,” vzpomínala jednou.
Ve třinácti se objevila na plátně v dnes již pozapomenuté nahořklé komedii scénáristů Jana Hřebejka a Petra Jarchovského Pějme píseň dohola. Následoval pokus o modeling v Miláně a konkurz na filmový debut Filipa Renče Requiem pro panenku, kam šla původně jako doprovod kamarádky. Roli chovanky Mariky Fárové v dramatickém thrilleru podle skutečné události nakonec dostala sama. Její výkon zaujal a přinesl jí všeobecnou známost.
A také další role. Třeba v dnes již kultovní letní road movie Jana Svěráka Jízda (1994), kde coby bezprostřední, provokativní dívka Anna společně s Radkem Pastrňákem a Jakubem Špalkem vytáhnou klíček od zapalování a rozjeté auto nechají vylétnout ze silnice do strniště. Byla z toho nominace na Českého lva.
Toho prvního skutečně dostala za roli další dívky Anny v citlivé romantické komedii Saši Gedeona z roku 1999 pod názvem Návrat Idiota, inspirované postavou knížete Myškina v románu Idiot od F. M. Dostojevského, kde se objevila spolu s Pavlem Liškou.
Další lev k ní putoval za již “dospělou” Elišku v Želarech (2003) režiséra Ondřeje Trojana, působivém válečném dramatu podle románu Květy Legátové. Tento film vypráví o zvláštním vztahu – ze strachu, obav a nedůvěry, dokonce i z odporu vyrostlé silné osudové lásce Elišky k Jozovi, a současně je vyprávěním o nádherném kusu země, kde se vše odvíjí v souladu s přírodou a jejími často krutými, pravěkými zákony, jimž se člověk musí přizpůsobit a ctít je.
Na Oscara Želary nedosáhly, ale z Berlína si Aňa přivezla cenu Shooting Star 2004 upozorňující na nové evropské talenty. A třetího lva dostala za podle ní “super-sobeckonemožnou matku,” duševně chorou Dášu z filmu Štěstí režiséra Bohdana Slámy. “Šla jsem opravdu nakoukat do Bohnic na oddělení, jak se lidi s takovouhle nemocí chovají, jak mluví a co dělají, ” přiblížila přípravu na tuto roli.
Čtvrtého lva jí přinesla Marcela Cmolíková z komedie režiséra Jana Hřebejka Kráska v nesnázích z roku 2006 na motivy básně od Roberta Gravese, pojednávající o dilematu lásky jedné ženy ke dvěma mužům. A pátého rovněž film Jana Hřebejka Nevinnost (2011) , kde se objevila v dvojroli s Annou Kameníkovou, tehdy Linhartovou, stejně jako nejnověji v již zmíněné minisérii Božena.
Poněkud netradiční žánr představuje hlavní role v hororu Polednice, kterou Geislerová ztvárnila v roce 2016: “Líbí se mi zpracování klasických věcí jiným pohledem. Proto mi přišlo zajímavé podívat se na Polednici jako na určitou verzi krize mateřství, kdy máte pocit, že to prostě nezvládnete a kdy taková situace může skončit i tragédií,” charakterizovala Geislerová příběh, jehož volnou inspirací byla známá Erbenova balada. S hororem měla už zkušenosti od Švankmajerových Šílených z roku 2005.
Ze zahraničních produkcí Geislerové vyniká snímek Anthropoid z roku 2016, kde se objevila po boku britského herce Cilliana Murphyho. Deník New York Times tehdy označil její výkon jako velice působivý. Také si zahrála v několika seriálech, v německém Lovci duchů a nizozemském Hnědém zlatu. A byla partnerkou tehdy ještě málo známého Antonia Banderase v televizním filmu Mladý Mussolini (1993).
Ceny sbírá i na literárním poli, v roce 2016 vyhrála cenu Magnesia Litera za svou knihu P.S. Obsahuje její sloupky publikované v magazínu Elle. Ve svých zápiscích zachycuje všední život a místy odhaluje přísně střežené soukromí. Mísí humor s melancholií, zamilování s rozchody a upřímnost s potřebou nic nevyzradit. Vtipným stylem se často dotýká základních věcí, jako je rodina, láska nebo dětství.
Spolu s Táňou Dykovou Geislerová také pořádala dobročinné Vánoční bazary a navrhla vlastní módní kolekce ve spolupráci s českou značkou Pietro Filipi. Má zkušenosti s produkcí: “Jsem spíš takový domlouvač schůzek. Už jsem opravdu nasbírala spousty kontaktů, i v zahraničí, a tak pro mě není problém někam zavolat a něco domluvit.” A také hraje improvizační divadlo s Martinem Zbrožkem – “nedělám klasické divadlo, protože nemám ráda, když se věci opakují.”
Aňa Geislerová, která se v roce 2005 se provdala za divadelního režiséra Zdeňka Janáčka, se kterým má tři děti – Bruna, Stellu a Maxe, také říká, že díky herectví “člověk objeví nějaké nové prostory v sobě a ve světě“.